Bylo to jedno z těch horkých lét, kdy teploty dosahovaly čtyřiceti stupňů a kdy byla voda nedostatkové zboží. Kdokoliv rozumný v těchto dnech zůstával pod ochrannými křídly svého domu, kde jen tak lenošil a snažil se zapomenout na tato úmorná vedra... Avšak byl tu někdo, kdo v těchto dnech pobýval venku, nebo se spíše potloukal po ulicích Kvikálkova. Ale nebyl sám. Nikdy nebyl sám... Pokaždé na něho dohlížel strážce schovaný pod neviditelným pláštěm. Ano, vždy byl někdo s ním. Pokaždé někdo jiný, ale se stejným účelem - ochránit ho před Lordem Voldemortem a jeho stoupenci. Lord Voldemort, černokněžník, díky němuž Harry Potter nikdy nepoznal svoje rodiče... Ano, díky tomuto muži, který v mládí podlehnul svodům temnoty a černé magie, Harry nikdy nepoznal mateřskou lásku ani otcovo objetí. To, co ostatní považují za samozřejmost, on nikdy neměl. A před několika dny ztratil i posledního člověka, na kterém mu záleželo a který mu nahrazoval jeho otce. Sírius zemřel v bitvě. V bitvě , která se odehrála na Odboru Záhad. Jeho kmotr propadl obloukem na věčnost. Už nebylo návratu. Už nikdy se nemohl vrátit do tohoto světa. Byl navždy uvězněn. Harry si to vyčítal a asi navždy bude.
Avšak přeci nebyl sám, měl své přátele. Přátele, kteří ho nikdy nezradili a kteří s ním šli do každého nebezpečí, aniž by hleděli na to, jak moc velká hrozba to je. Jejich přátelství bylo pevné jako skála. Tak to bylo, je a bude. Tři nerozluční kamarádi.
Avšak přeci nebyl sám, měl své přátele. Přátele, kteří ho nikdy nezradili a kteří s ním šli do každého nebezpečí, aniž by hleděli na to, jak moc velká hrozba to je. Jejich přátelství bylo pevné jako skála. Tak to bylo, je a bude. Tři nerozluční kamarádi.
Byl červenec, začátek prázdnin, doba letních radovánek, období, které všechny děti milují, tedy až na pár výjimek. Jednou z nich byl i šestnáctiletý čaroděj - Harry Potter.Ani nepomyslel na nějaké letní hry. Vyhledával opuštěná místa, spíše samotu. V té se přímo utápěl... Stále se obviňoval ze smrti svého kmotra. Každou noc se ocital znovu a znovu na Odboru Záhad a viděl boj mezi Siriem a Belatrix. Viděl kmotrův posměšný úšklebek, který byl v zápětí vystřídán překvapením. A pak jen jeho pád za závěs a Belatrixin vítězný výkřik. Nenáviděl ji za to! A slíbil si, že za to zaplatí. Už to byly šest dnů, šest dlouhých dnů; dnů, kdy jeho pocit viny stále rostl. S nikým nemluvil, na jídlo chodil jen tehdy, když to bylo už nezbytné. Dopisy od svých přátel četl, ale neodpovídal na ně. Chtěl být sám. A hlavně, už se nikdy nechtěl vrátit na hlavní štáb Fénixova řádu. Na tento dům měl spoustu vzpomínek týkajících se Siriuse. Věděl, jak tento dům Sirius nenáviděl, stejně jako teď Harry. Přál si být se svými přáteli, jenomže se bál jejich soucitných pohledů.
Ale Harryho deprese vycházely i z něčeho jiného. Na konci školního ročníku mu profesor Brumbál svěřil tajemství ohledně věštby týkající se jeho a Voldemorta. Podle ní se má stát buď obětí, nebo vrahem. Jak se vůbec může smířit s tím, že ho buď Pán zla chladnokrevně zabije nebo že on se sníží na Voldemortovu úroveň a použije smrtící kletbu sám? Proč ho musel potkat takový osud? Kdyby nebyla tato věštba vyslovena, mohl teď žít se svými rodiči v Godrigově dole. Nemusel by si dělat starosti o Voldemorta. Jeho kmotr mohl žít. Proč, proč se to všechno stalo?!
Tyto úvahy se mu míhaly hlavou pořád dokola... Takže si ani neuvědomil, jak čas letí. Ani se nenadál a nadešel den jeho šestnáctých narozenin. Kdyby ho na to neupozornilo hejno sov, které se předhánělo v tom, která donese svůj dárek první, tak by na to úplně zapomněl. Otevřel okno a vpustil je dovnitř. Jako první vletěl Ronův Pašík. Na postel upustil poměrně objemný balík a odletěl do Hedvičiny klece, aby mohl nabrat síly. Následoval ho další úředně vypadající výreček. Harry mu odvázal dopis a on odletěl. Něco mu říkalo, že by si ho měl určitě přečíst. Jako předposlední vletěla starší sova. Harry si nemohl pomoc, ale byl si jistý, že už ji někde viděl. Měla takový ten slisovaný tvar...Proletěla mu nad hlavou a hodila na postel ne moc dobře zabalený balíček. No a poslední přistála jeho milovaná sněžná sova. Jediná opora v těchto dnech. Jediná, která ho chápala. Hedvika mu donesla balík, který svým tvarem velice připomínal knihu. Že by Hermiona? pomyslel si Harry a po delší době se opět pousmál.
Hedvika odvedla svou práci a přidala se k Pašíkovi. Harry by nejraději ani dárky nerozbaloval, neměl na to vůbec náladu, ale řekl si, že by to nebylo slušné. Dal se tedy do toho. Jako první si vzal balík, který přinesla Hedvika. Pomalu roztrhl balicí papír. Vykoukla z něho kniha s názvem Mocné kletby a protikletby. Vypadala velmi zajímavě. Vzal si ji do ruky a chtěl se do ní podívat, ale upoutal ho dopis, který byl vespod balícího papíru. Otevřel ho a začal číst:
Hedvika odvedla svou práci a přidala se k Pašíkovi. Harry by nejraději ani dárky nerozbaloval, neměl na to vůbec náladu, ale řekl si, že by to nebylo slušné. Dal se tedy do toho. Jako první si vzal balík, který přinesla Hedvika. Pomalu roztrhl balicí papír. Vykoukla z něho kniha s názvem Mocné kletby a protikletby. Vypadala velmi zajímavě. Vzal si ji do ruky a chtěl se do ní podívat, ale upoutal ho dopis, který byl vespod balícího papíru. Otevřel ho a začal číst:
Milý Harry,
Vím, jak se cítíš. Mně se také moc a moc po Siriusovi stýská. Ale neznamená to, že bych se uzavřela do sebe a s nikým nemluvila. Život jde dál. Sírius by si nepřál, abys ses s nikým nebavil a nikomu neodepisoval. Máme tady o tebe všichni strach. Jsem právě na ústředí s Ronem a jeho rodinou. Pokud řekneš, tak pro tebe hned přijedou.
Tady se nic moc neděje. Nemůžu ti nic konkrétního napsat, protože kdyby náhodou někdo odchytl Hedviku, byl by to průšvih. Pořád je to stejné. Každé ráno vstaneme a jdeme uklízet. Je to náročné, i když občas je i legrace. Zrovna tuhle jsme vyklízeli jednu starou místnost. Ron měl za úkol psací stůl. Otevřel první šuplík a vyskočil na něho jeden ohnivák (malé stvoření, které plive oheň všude okolo sebe). Chudákovi Ronovi podpálil hábit. To bys nevěřil, jak Ron dokáže tancovat . Škoda, že tu nejsi s námi, abychom si to všechno užili společně. Moc nám tu chybíš...
Harry prosím netrap nás, stýská se nám po tobě, ani nevíš jak. Napiš a my si pro tebe přijedeme. Doufám, že se brzy shledáme
S láskou
Hermiona
Hermiona
Jistě, znovu a znovu to samé. "Víme, jak se cítíš... Napiš a my pro tebe přijedeme..." Oni ho nechápou? Copak nevědí, že se tam nemůže vrátit? Copak nevědí, že teď potřebuje být sám! Raději se už nezabýval Hermioniným dopisem a vzal si další balík. Jakmile odtrhl balící papír, vykoukl na něho krátký vzkaz
Milý Harry,
vím, jak se cejtíš. Sírius byl pro tebe jako otec. Já ho znal už od mala, když s Pobertama vyváděl různý vylomeniny. Netrap se, Sírius zemřel v bitvě, on si přál zemřít při boji. Nechtěl jen sedět doma a strachovat se, estli se někomu z jeho blízkých něco stalo. Netrap se, zemřel jako hrdina! Něco jsem ti upek, tak doufám, že si pochutnáš
Věřím, že se už brzo uvidíme
Hagrid
Hagrid
"Tak už i Hagrid ví, jak se cítím. Nikdo neví, jak se cítím, nikdo. Nikdo ho neměl tak rád jako já!" Odhodil dopis a podíval se, co mu Hagrid poslal. Dostal od něho krabici ručně pečených Griliášových hrudek a nějaké sladkosti z Medového háje. Hrudky raději hned zase zabalil a dal je pod postel. Byl už seznámen s Hagridovou kuchyní. Nyní si vzal balíček od Rona. Byla to kniha o famfrpálu - Nejlepší famfrpáloví chytači posledního tisíciletí. U knihy byl vzkaz:
Milý Harry,
to, co se stalo před začátkem prázdnin, mě velice zasáhlo. Proto chápu, jak se cítíš. Vím, jak jsi měl Siriuse rád. Sírius zemřel, ale to neznamená, že bys už neměl nikoho, kdo má o tebe starost a kdo tě má rád.
Rozumím, proč neodepisuješ na naše dopisy, ale musíš se sebrat, kamaráde. Sírius by určitě nechtěl, abys ses obviňoval z jeho smrti.
Vím, že to, co teď řeknu, bude asi znít krutě, ale on za námi na ministerstvo šel dobrovolně. Není tvoje chyba, že zemřel!
Prosím, odepiš nám, ať víme, jak se máš a co děláš.
Tady na ústředí se nic moc neděje. Až na malý incident, který jsem měl s ohnivcem. To ti ale budu vyprávět, až tu budeš s námi.
Ptal jsem se taťky, jestli by pro tebe nemohli dojet, no a on říkal, že stačí, abys napsal a oni pro tebe hned přijedou...
Přijeď co nejdříve, strašně se na tebe všichni těšíme!
Mám tě pozdravovat i od dvojčat..
Remus mě požádal, abych ti poblahopřál i za něho, je teď na nějaký důležitý akci, nestihl ti napsat. Prý ti dá dárek, až budeš na ústředí.
Ale kdo se na tebe asi nejvíce těší, je Ginny, vůbec nevím proč. Každopádně ji nesmíš zklamat.
Brzy přijeď
Ron
Ron
Harryho tento dopis vytočil do nepříčetnosti.
"Takže Sírius si za to může sám, nebo co? To snad Ron nemůže myslet vážně! Kdybych měl teď Rona po ruce asi bych mu něco udělal, něco hodně krutého a ani bych k tomu nepotřeboval hůlku. Jak vůbec Ron mohl něco takového říct?" Ronův dopis ho dopálil na plné obrátky, vzal brk, nový pergamen a začal psát:
"Takže Sírius si za to může sám, nebo co? To snad Ron nemůže myslet vážně! Kdybych měl teď Rona po ruce asi bych mu něco udělal, něco hodně krutého a ani bych k tomu nepotřeboval hůlku. Jak vůbec Ron mohl něco takového říct?" Ronův dopis ho dopálil na plné obrátky, vzal brk, nový pergamen a začal psát:
Rone,
to snad nemůžeš myslet vážně! Tak podle tebe si Sírius může za smrt sám, nebo co? Tohle jsi vážně přehnal! Na ústředí se už nikdy nevrátím. Sírius zemřel kvůli mně. Vím to. Já se do to ho domu nemůžu vrátit. Mám se tady dobře. Nepotřebuji, abyste na mě vrhali soucitné pohledy.
Na ústředí mě nikdo nedostane!
Harry
Harry
Byl vážně rozčilený. Dopis předal Pašíkovi a rozčileně si lehl na postel. Chtěl přemýšlet, jenomže jakmile dopadl, něco pod ním zašustilo. No jistě. Ten poslední dopis. Od koho asi může být? S napětím ho otevřel: "To písmo přece znám! To-to-to přece není možný! To-to nejde. Vždyť to je přece od Siriuse! On žije! On mi napsal!" Se štěstím se dal do čtení:
Milý Harry,
pokud ti tento dopis dojde, znamená to, že jsem mrtev.
"Tak on nežije, on mi ten dopis poslal před svou smrtí. Né, to není možný!" Harry to nevydržel a do očí mu vyhrkly slzy. Už zase na něho dopadla deprese. Chvilkové štěstí vystřídal opět pocit viny ze smrti svého blízkého. S těžkým srdcem se dal dál do čtení...
Ale nezoufej, protože budu pořád s tebou. Budu na tebe dohlížet spolu s tvými rodiči. Jsem na tebe strašně pyšný. Vyrostl z tebe čestný a milý kluk. A to i přesto, že jsi vyrůstal bez rodičů. Vím, že život u těch mudlů byl krutý, ale tebe nezlomil, ba naopak, posílil tě. Jsem rád, že mi osud alespoň na chvíli dovolil být s tebou. Ty dva roky byly nádherné. Byl jsi jako můj syn. Syn, kterého jsem nikdy neměl. Mám tě moc rád.
Tento dopis jsem napsal těsně před tím, že jsme šli na ministerstvo. Dal jsem ho Molly, aby ti ho v případě mé smrti poslala. Chci, abys věděl, že jsem na ministerstvo šel dobrovolně.
Kdybych věděl, že zemřu, ale tím zachránil tebe, udělal bych to znovu. Ničeho bych nelitoval. A víš proč? Protože bych tě zachránil. Nechci, aby ses obviňoval z mojí smrti. Opakuji ti, bylo to moje rozhodnutí. Věř mi, že bych ho udělal znovu!
Ale účel mého dopisu je jiný. Měl by ses něco dozvědět! Něco pro tebe velmi důležitého.
Vždy jsi si myslel, že tví jediní příbuzní jsou Dursleyovi, ale není to pravda. Jeden z tvých prarodičů stále žije... Přesněji řečeno tvůj děda. Tvůj otec mi pravdu o svých rodičích řekl hnedle na začátku našeho nástupu do Bradavic. Nechtěl, aby díky jeho dědovi měl nějakou protekci. Bude ti to asi znít neuvěřitelně, ale tvůj děda je Brumbál, Harry..
"To přece není možné! To-to-to nejde! On přece nemůže... Ne, to nejde. Jak mi to mohl udělat? Jak mě tady mohl nechat? Proč si mě nevzal k sobě? To jsem pro něho byl taková přítěž, že mě radši strčil k Dursleovým? Už mi zase lhal! Už zase. Nejdříve o Siriovi, potom o věštbě a nakonec o tom, že je můj příbuzný. Nenávidím ho! Nenávidím ho! Už ho nikdy nechci vidět, nikdy!" Rozhodl se.. Nenastoupí do Bradavic. Uteče a už se nikdy nevrátí. Nikdy! Ale teď to ještě chvíli nechá, musí dočíst ten dopis.
Doteď nevím, proč ti to neřekl. Ale měl k tomu jistě nějaké závažné důvody. Jinak by si tě k sobě jistě vzal.
Harry, jak už jsem říkal, jsem na tebe neskutečně hrdý! Ty jediný dokážeš Voldemorta porazit. Věřím ti!
Budeme na tebe všichni tři dohlížet.
S láskou
Sírius
S láskou
Sírius
Tak a je zase sám. Tímto jediným dopisem se změnil jeho život. Teprve nyní pochopil, jaký je Brumbál pokrytec.
"Ale dobře, Brumbál se ke mně neznal celých šestnáct let, tak teď se k němu nebudu znát já. Odcházím. Ať si najde jiného vyvoleného! Já končím. Už nikdy se sem nevrátím, nikdy."
"Ale dobře, Brumbál se ke mně neznal celých šestnáct let, tak teď se k němu nebudu znát já. Odcházím. Ať si najde jiného vyvoleného! Já končím. Už nikdy se sem nevrátím, nikdy."
S těmito slovy se začal balit. Sebral vše, co měl za těch pět let z Bradavic a naházel to do kufru. Byl smutný z toho, že opouští své přátele. Už je nikdy neuvidí. "No, alespoň budou v bezpečí. Voldemort o ně ztratí zájem" Vzal si klec s Hedvikou, svoje koště a neviditelný plášť (jedinou vzpomínku na svého otce). Otevřel dveře a vydal se po schodech dolů. Věci si postavil ke dveřím a šel říci Dursleyovým sbohem. Vešel do obývacího pokoje. Dursleyovi zrovna koukali na nějaký soutěžní pořad v televizi.
"Ehm, ehm, chci vám jenom říci, že odcházím a že se už nikdy nevrátím..."
"No konečně! Letos tě nebudeme alespoň muset snášet tak dlouho. Kdy si pro tebe přijdou ti tví úchylní kamarádíčkové?"
"Nepřijdou, s nimi jsem skončil! Už se k nim nevrátím. Sbohem," s těmito slovy se vydal ze dveří a nechal za sebou tři udivené tváře. Otevřel dveře domu číslo čtyři a spolu s Hedvikou se vydal vstříc osudu...
"Ehm, ehm, chci vám jenom říci, že odcházím a že se už nikdy nevrátím..."
"No konečně! Letos tě nebudeme alespoň muset snášet tak dlouho. Kdy si pro tebe přijdou ti tví úchylní kamarádíčkové?"
"Nepřijdou, s nimi jsem skončil! Už se k nim nevrátím. Sbohem," s těmito slovy se vydal ze dveří a nechal za sebou tři udivené tváře. Otevřel dveře domu číslo čtyři a spolu s Hedvikou se vydal vstříc osudu...

Ahojky =) pls hlásni pro Helajs! Je to pro ni moc duležite a prohrava =( =)
http://irca.blog.cz/0905/vgs-1kolo-blend
PS: to sem četla×D