close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter 5♥ 13.kapitola

21. května 2009 v 21:22 | Romišek :-) 13 |  Fénixův řád
Moodyho přenášelo ho transportovalo tam, kde se už nikdy v životě nechtěl objevit. Jenže tu byl znovu.
V domě, který je plný vzpomínek na Siriuse - na jeho smích, ale i smutek. Přenesl se přímo do přijímacího salónku, který byl ověšený prazvláštními věcmi. Ať už to byl trolí stojan či vycpané hlavy domácích skřítků. Bylo to tu pořád stejné, i když nyní už tu nebylo tolik prachu a ta zatuchlina, která tady panovala celých jedenáct let. Nyní zde byla vidět ženská ruka.
Jeho přenos nejspíše udělal hluk, protože Harryho příchod zburcoval a posléze i rozkřičel bývalou majitelku Grimauldova náměstí 12. Paní Blacková opět zpustila svojí serenádu. Její slovní zásoba v oblasti sprostých slov byla udivující. Některá ani Harry neznal a při pár pikantnostech se i začervenal.
Naštěstí její křik přivolal nynější obyvatelku domu. Paní Weasleyová přispěchala na pomoc nově příchozímu. Udivilo ji, že je to Harry, jenže v první řadě musí umlčet ten potřeštěný obraz a teprve potom může Vyvoleného vyzpovídat.
Popadla závěs, který byl pod obrazem a snažila se jím opět toto dílo z období realismu zakrýt. Podařilo se! Netrvalo jí to dlouho, jelikož v tom už měla praxi. Vždy se našel někdo, kdo tuhle fúrii vzbudil. Rekord stále držela Tonková, která neustále dělala rámus.
Harryho bubínky pocítily ohromnou úlevu. Konečně klid. Bylo to blaho pro jeho uši. Jenže to netrvalo dlouho.
Do sálu se začali přemisťovat členové. Na některých tvářích byl stále vidět strach a odpor z té scenérie, kterou museli shlédnout. Ovšem na některých, a to hlavně na těch, kteří Harryho osobně znali a kamarádili se s ním, bylo vidět ohromné zklamání a překvapení.
Nikdo si nedokázal představit, že Harry toto udělá!
"Remusi, co se stalo? Proč je tady Harry? A proč všichni vypadáte, jako by jste viděli smrt?..." paní domu chrlila jednu otázku za druhou. Remus se ovšem zachmuřil ještě více.
"Pojďme do kuchyně, tam vše vyřešíme!" Do hovoru se opět vetřel Moody se svým chřaplavým hlasem.
Všichni na jeho popud tak učinili. Harry, i když se cítil zahanbeně, svých činů v nejmenším nelitoval. Jediné co ho štvalo, bylo, že se nechal tak hloupě nachytat a že teď bude poslouchat sáhodlouhé kázání. Proto tedy sklonil kajícně hlavu a šel spolu s davem.
Všichni se usadili na židle, které byly rozestavěny okolo podlouhlého stolu. Tedy všichni kromě Moonyho, který se odletaxoval . Harry tušil, kam to asi bylo, ale doufal, že se mýlí.
Jeho obavy se ovšem vyplnily. Z plamenů vyšel Brumbál.
Remus mu nejspíše stačil sdělit nejdůležitější fakta, protože se Brumbál velice mračil a Harry podruhé v životě viděl na tváři ředitele ohromný vztek a zklamání. Poprvé to bylo v jeho čtvrtém ročníku, když zjistil, že místo Alastora Moodyho se na místo učitele obrany proti černé magie vetřel Barty Skrk. Jak tenkrát tak i nyní z něho vyzařovala obrovská síla a strach.
"Harry, je pravda to, co mi říkal Remus?" Brumbálův klid si nejspíše vzal pauzu. Takového ho opravdu nikdo neznal. Ten hlas, děsivý hlas. Harry, ač se v tuto chvíli svého dědy bál, vzdorovitě zvedl hlavu, podíval se mu do očí, z kterých nyní sršely blesky a s hrdostí v hlase pronesl:
"Pokud myslíte to, že jsem těm zpropadeným smrtijedům pocuchal pírka, tak je to tak. A jsem na to po právu hrdý! Udělal bych to znovu!"
Brumbál udělal něco, s čím nikdo ani v nejmenším nepočítal. Přistoupil k Harrymu a uštědřil mu pořádný políček až se Harrymu udělaly mžitky před očima.
"Zklamal jsi mě Harry, ani nevíš jak. Vím, že ti smrtijedi ublížili, ale to neznamená, abys byl stejný jako oni. Remus mi říkal, že kdyby přišli jen o chvíli později, byl bys všechny tou svojí kletbou zabil. Byl by z tebe vrah. To chceš!? Ještě, že se toho nedožili tvoji rodiče. Strašně by jsi je zklamal! Asi tak, jako teď nás všechny!" Ten stařík, který byl pokládán za moudrého a shovívaného člověka, nyní ztratil nervy a křičel tu na svého vnuka. A to by nebyl Harry, aby si toto nechal líbit.
"Vy mi nemáte co přikazovat! A už vůbec mluvit o tom, co je správné a co ne. Udělal jsem to, ale věřte, že to byl jen začátek. Všem se pomstím!"
"Ježíš, Harry, posloucháš se vůbec? Co tady meleš? Vůbec tě nepoznávám!" Remus už prostě nemohl. Harryho změna ho nepřestala udivovat. Ostatní se raději nezapojovali do vyvstalé hádky a jen ji pozorovali se zatajeným dechem.
"Ne, to já nepoznávám tebe, Remusi! Ty se zastáváš těch zkur…. vylízanců. Pokud sis toho nevšiml, tak oni zabíjí nevinné lidi! To díky ním jsem přišel o všechny. Nejdříve moji rodiče, Sírius a teď už i Iris a Leon! Čím víc jich zemře, tím míň bude zla na tomto světě!"
Tyhle slova Remuse dopálili ještě víc. Ale nebyl zdaleka jediný, i Brumbála naštvala. A aby ne, vždyť sleduje, jak se z jeho vnuka stává vrah. To nedovolí, nikdy!
"To snad nemyslíš vážně Harry"
Remus byl v šoku.
Opět.
"Myslím to smrtelně vážně! Chci, aby všichni smrtijedi trpěli spolu se svým pánem. Mám toho už dost. Oko za oko, zub za zub!"
"Tak a dost! Já nedovolím, aby se z tebe stal vrah. Dávali jsem ti moc volnosti. Ale tomu už nyní je konec. Když se o to nemůžou postarat tvoji rodiče, tak to zařídím já!"
To se po celé místnosti rozléhal Albusův rozzuřený hlas. Vždy tak poklidný a rozvážný člověk, co všechny své problémy řešil v poklidu, nyní vylítl jako pára nad hrncem. Všechen jeho vztek se v něm dlouho hromadil a tato situace se stala výpustním ventilem jeho emocí.
"Tak vy nedovolíte? Nemáte mi co zakazovat! A už vůbec mě ochraňovat nebo se snad o mě starat. Jste směšný! Neměl jste o mě zájem dříve, tak si laskavě svoji péči nechte i teď! Já se o ni nežádám. Nyní už ne!"
Jednomu by se zdálo, že se dnes z Harryho stal fackovací pytel. Ani se nestačil nadechnout na další argument a přilétla další facka. Avšak nyní byla od Moonyho.
"A dost, Albus má pravdu, měl jsi moc velkou volnost. Tomu je ale nyní konec. Odedneška budeš pod stálým dozorem. Teď se vrátíš do Bradavic a budeš se učit jako každý normální student. Severus měl asi nakonec pravdu, jsi jenom fracek, kterej nemá disciplínu." Dnes muselo být snad něco ve vzduchu. Remus byl další člověk, který se přestal kontrolovat.
"Tak to tu ještě chybělo! A co ti ještě náš malej Srabusek řekl? Hm? Všechny nás to zajímá!"
Harry pěnil. Začalo mu být teplo. Přesně jako tehdy, když smrtijedi zaútočili na Iris a Leona.
"To už přestává všechno Harry. Okamžitě se vrátíš do Bradavic. Ale nejdříve se omluvíš tady profesorovi Brumbálovi. Čekáme."
"Dobrá, vrátím se, ale jemu-" prstem ukázal na svého dědu. "Tomu se nikdy neomluvím. Za vším, co jsem řekl, si stojím. Nevracím se kvůli vám, to mi věřte, chci jen být se svými přáteli. A varuji vás, nechte mě laskavě na pokoji, budu si dělat, co chci a vy my v tom nezabráníte!"
S těmito slovy přešel ke krbu, vzal letax a pomocí něho se dostal zpět do svého druhého domova. Než se kdokoliv stačil vzpamatovat, Harry už vylézal z krbu, který byl kousek od Velké síně. Dnes už opravdu neměl náladu na nic. Proto se sebral a šel do Komnaty nejvyšší potřeby.
Potřeboval se prospat a popřemýšlet. Ale hlavně se musel psychicky připravit na svůj první školní den…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.