.:16.kapitola - Copak se všichni zbláznili? - 2.část:.
"Kdo jsem?! To je zase nějaká vaše nová hra Brumbále? Kde je Remus? Proč nebyl na snídani? Pokud vím, tak tam nikdy nechyběl. Tedy samozřejmě kromě tří dní v každém měsíci." Harry zatím stále mluvil klidný hlasem, avšak uvnitř něho to začalo pořádně vřít. Nechápal Brumbálův záměr. Proč dělá, že ho nezná a proč na něho všichni civí jako na Smrtijeda?
"Remus? Nikdo takový zde na škole není. Kdyby byl, nelhali bychom a řekli ti to. Ujišťuji tě, že nikdo s tímto jménem na škole není. Nyní ale přejdeme k důležitější věci. Stále jsi nám totiž neodpověděl na otázku! Kdo jsi?" Slova se ujal Abeforth. Měl stejný uklidňující hlas jako jeho bratr, avšak v jeho pohybech byla znát roztěkanost a chuť do života.
"Tohle snad ani není možný! Nejdříve chcete, abych se vrátil do školy a zůstal tu. Měl jste tu drzost mi to přikázat a to i po tom všem, co jste mi všechno zatajil. A nyní děláte, že nevíte, kdo jsem? To je vrchol… No, ale když nad tím tak přemýšlím, tak u vás mě to ani nepřekvapuje, přehlížel jste mě celých těch dlouhých patnáct let. A nyní jste tímto potvrdil, že jste jen intrikán. Proč zrovna já s vámi musím být příbuzný. To jsem toho nezažil už dost? To si se mnou musí zahrávat i vlastní rodina? Tohle byla poslední kapka! Nenávidím vás a to se už nikdy nezmění. Doufám, že jste spokojen. Nechápu, proč jsem se sem chtěl vrátit. Odcházím!"
S těmito slovy se vydal k východu. Ostatní se ani nestačili divit. Ten chlapec je svým proslovem úplně odzbrojil.
Co myslel tím, že se sem vracel, protože ho donutili?
A proč si myslí, že je tu nějaký Remus?
Jediný, koho pod tímto jménem znají, je Lupin, ale ten je přeci mrtvý… zabil ho před rokem Lucius Malfoy. Bylo to v době, kdy povstal Lord Voldemort. Díky těmto událostem byl svolán Fénixův řád a Lupin byl mezi prvními členy. A bohužel při akci na obranu Příčné ulice byl zákeřně zabit kletbou smrti. Od té chvíle začali krušné dny celého kouzelnického, ale i mudlovského světa.
Harry byl už u dveří a šahal po klice, když najednou Snape vytáhl hůlku a vyslal na dveře zamykací kouzlo. Bylo rychlejší než Harry. Ten se otočil a pátral po příčině a po tom, kdo mu znemožnil odchod. Jeho oči padli na jeho učitele lektvarů. Probodl ho jedním ze svých speciálních nenávistných pohledů a promluvil:
"Snad si nemyslíte, že mě zastaví nějaké primitivní kouzlo..."
Z Harryho hlasu čišela chladnost a nenávist. Bylo to k člověku, který ho celých pět let ponižoval a šikanoval. Harry by tu musel být celý den, aby spočítal všechny ty tresty, které od Snapea dostal. Ať už to byly oprávněné nebo, jako to bylo ve většině případech, neoprávněné. Snape na něho ale hodil svůj obvyklý škleb.
"Snad si zase vy nemyslíte, že by jste přemohl nás všechny. Jestli dobře počítám, tak my jsme čtyři a vy jste sám. Takže se pěkně vraťte a řekněte nám vaše jméno…"
"Už jednou jsem vám dokázal, že umím přemoci i všemocného-" toto slovo bylo vyřčeno s velkou dávkou sarkasmu. "-Brumbála. A myslím, že přemůžu i jednoho prašivého Smrtijeda jako jste vy…" Ta chladnost, s kterou byla tato věta řečena, byla nepopsatelná a dala by se rovnat s Voldemortovou..
"Co si to dovoluješ, ty spratku?! Kdo si myslíš, že jsi?" Snapeovi trochu vypěnily nervy, jindy tak uhlazené chování a chladnou masku, vystřídala vzteklá tvář. A to by Harry nemohl být Jamesův syn, aby si to nechal líbit.
"Brumbále, copak dovolíte, aby mě tady ten usmrkanec urážel?"
Ten kluk s ním mluví jako s nějakým ubožákem. A navíc zesměšňuje Pána zla! Všichni se ho bojí jako čert kříže a on si z něho tropí žerty. Nyní probodl svým pohledem Albuse a čekal podporu. Brumbál pocítil jeho pohled, propletl si své dlouhé prsty a promluvil:
"Je zjevné, že mě nenávidíte, a že si myslíte, že vás známe. Nevím, co se tu stalo, ale pokud nám neřeknete svůj příběh, nemůžeme vám pomoci. Proto bych byl rád, aby jste se posadil a vše nám řekl."
Harry přemýšlel, nemohl přijít na důvod, aby si Brumbál něco takového vymyslel. To, co teď řekl, na Pottera zapůsobilo. Bylo to řečeno úplně vážně a snad v tom byla ukryta i prosba. Už-už chtěl přijmout dědův návrh, když se najednou ozval jeho druhý hlásek.
"Zase tě chce oblafnout. Neposlouchej ho. Je to lhář a intrikán, nesmíme mu věřit. Zradil nás a to několikrát. Musíme odtud vypadnout a pomstít se Voldemortovi. Ale třeba mluví pravdu, třeba tentokrát nelže a opravdu neví, o co se tu jedná."
Jeho druhý, naivnější hlásek se snažil oponovat, jenže ten první byl o dost silnější.
"Ne, nebudu hrát tu vaši přihlouplou hru Brumbále. Doufám, že se už neuvidíme. A rád bych, aby jste mě nechal na pokoji." Poté přistoupil ke krbu a chtěl se odletaxovat na Grimmauldovo náměstí. Avšak jeho plán byl překažen Severusem.
Harry si ani nestačil nabrat letax a už na něj letěla svazovací kletba.
Nestačil zareagovat, byl zákeřně napaden zezadu. Čekal od Srabuse hodně, ale to, že na něj zaútočí ze zadu, to nepředpokládal. Na druhou stranu od Smrtijeda se dá čekat cokoliv. Už zase byl svázaný! Opět! Jako kdyby nevěděli, jak to dopadlo minule.
"Nikam nepospíchej, nejdříve nám odpovíš na pár otázek. Profesor Brumbál to s tebou chtěl zkusit po dobrém, ale když to nešlo, musel jsem přistoupit k této radikálnější metodě. Máš poslední šanci nám říci, co chceme, jinak použiji veritasérum. Profesor Brumbál nebude určitě proti. Mohl by jsi se k nám alespoň otočit čelem, když s tebou mluvím." Snape si v tom přímo liboval. Konečně ten spratek dostal to, co si zasloužil. Nikdo nebude urážet Severuse Snapea.
"To jste nemusel Severusi, bylo zbytečné tohoto chlapce svazovat. Uznávám, že se k vám nechoval slušně, ale je neozbrojený a navíc k vám byl otočený zády. A veritasérum také nebude potřeba. Jistě nám vše řekne…"
Brumbál se snažil Mistra lektvarů uklidit, jenomže tím, že se Harryho zastával, spíše Snapea ještě více rozhorlil. Nemohl si pomoci, ale připadalo mu, že toho chlapce zná celý život. A ta podoba. Něco mu říkalo, že by ho neměl za žádnou cenu nechat uprchnout.
Tak moc mu připomínal Jamese, když byl mladý. Byl stejně horlivý a výbušný jako tento James Potter.
Kdyby s jistotou nevěděl, že Harry zemřel, myslel by si, že tohle je Jamesův a Lilyin syn.
"Vy se ho ještě zastáváte Brumbále? On mě tady urážel a vy ho omlouváte? Dokud nám neřekne, co chceme vědět, nechám ho tak, jak je. A doufám, že mi nebudete bránit… Tak ještě jednou, kdo jsi? Máš poslední šanci, jinak ti pomůžu." Na důkaz svých slov, Snape vyndal ze své kapsy lahvičku s čirou tekutinou.
Harry předpokládal, že to bude již zmiňované sérum pravdy.
Potter byl pevně svázaný, ale i přesto se pomocí nohou otočil na přítomné. Všichni byli stále na svých místech, akorát Snape stál a byl v obličeji rudý jako krocan. Nebo spíše jako nadívaná husa.
Brumbálové zatím sledovali svázaného chlapce a občas se na sebe podívali. Vypadalo to, jako kdyby spolu promlouvali pomocí legimencie.
Jediná profesorka přeměňování sledovala vše z povzdálí a měla ten svůj přísný výraz. Kdyby se sem-tam nepohnula, člověk by si myslel, že tam ani není. Vše zatím pozorovala svýma kočičíma očima a nezapojovala se do hovoru. Přemýšlela nad tím chlapcem.
"Pusťte mě! Myslím to vážně. NEBO…!" Snape ho ale přerušil.
"Nebo co? Co nám uděláš?" Srabus se mu vysmíval do tváře. Ostatním se to sice moc nelíbilo, ale zatím nechali věci volně plynout. "Jsme tady čtyři ozbrojení vyškolení kouzelníci a ty jsi jen malý usmrkanec, který je svázaný a navíc ani nemá hůlku. Tak nám tady nevyhrožuj."
Kde už tohle Harry slyšel… Pokud se dobře pamatoval, tak přesně takhle začínal i Remus a nakonec skončil svázaný na zemi, kde se válel jako pytel brambor. Snape ale pokračoval:
"Takže, máš poslední šanci nám říci vše, co chceme vědět po dobrém nebo to půjde po zlém. Kdo jsi? A kde jsi se tu vzal?"
Harry myslel, že jim znovu nebude muset ukázat svou sílu a moc, ale nic jiného mu asi nezbude.
"Naposledy vám říkám, aby jste mě pustili, protože jestli ne, tak uvidíte, co dokážu! Víte, co je moje oblíbená činnost? Nejraději mučím prašivý Smrtijedy jako jste vy, Snape. Jestli si nepamatujete, tak naposledy to schytala ta špína Lestrageová a jestli nechcete skončit jako ona, tak mě okamžitě rozvažte!"
Toto už byl příkaz, ze kterého šel strach. Jenže Snape se jen tak něčeho nezalekne.
"Jak chceš, použijeme tedy mou oblíbenou metodu. Sérum pravdy vždy zabere."
S těmito slovy odšpuntoval lahvičku a šinul si to k Harrymu. Jenže než se k němu dostal, lahvička mu praskla v rukou. Ani se nestačil vzpamatovat z toho šoku a ten spratek, kterého svázal, byl najednou volný a připravený v bojové pozici.
Naneštěstí zbylí tři pedagogové nebyli tak pomalí a zaskočení.
V tu chvíli mířili na chlapce třemi hůlkami a po chvíli, když se Snape vzpamatoval, tak čtyřmi.
"Jak jste to udělal? Toto by dokázal jen zkušený kouzelník. Kouzlení bez hůlky a navíc pomocí neverbálních zaklínadel spadá do nejvyšší magie. Jen pár lidí ovládá tyto schopnosti a ještě jsou značně omezené."
McGonnagalová konečně promluvila a vychrlila ze sebe jednu otázku za druhou. Harry si ovšem jejich otázek nevšímal a zaměřil se na své další protivníky.
"Snad si nemyslíte, že mě přemůžete!"
Po této větě se teprve začali dít věci. Harry se zaměřil na přítomné a pouhým pohledem a myšlenkou je připoutal pomocí větrných provazů k židlím. Tedy samozřejmě kromě Snapa - toho si chtěl pořádně vychutnat.
Vzdušné okovy nedovolovali Brumbálovi ani nikomu jinému jakýkoliv pohyb. Jediné, co tedy mohli dělat, bylo, že sledovali, co se bude dít.
V tuto chvíli už bylo všem přítomným jasné, že ten chlapec je velmi mocný čaroděj, a že by spolu s ním a s ostatními mohli konečně porazili Voldemorta.
"Tak, teď jsme zbyli jen mi dva, Srabusi, pohrajeme si, co ty na to?"
Už to nebyl ten starý Harry, to ani v nejmenším. V tuto chvíli to byl vzteklý a výbušný člověk, který je pro pomstu schopen udělat cokoliv. Ty neustálé ztráty ho poznamenaly.
Už to není ten citlivý a všímavý hoch, nyní to jen muž hnaný biči pomsty…
Snape byl zvyklý na mnoho - u Pána zla toho zažil už dost, ale kdyby řekl, že nemá ani trochu strach, lhal by sám sobě. Ten kluk v něm vzbouzel respekt. I když ho znal teprve chvíli, viděl v něm nového rivala Pána zla.
V tuto chvíli ale všechny pocity schoval za svou kamennou masku a zadíval se do chlapcových zelených očí. Strašně mu připomínal jeho soka z mládí. Jistě James Potter, kluk, který měl vše a všechny. Až na ty jeho oči. Tak moc mu připomínaly Lily, oči dívky, kterou jako jedinou miloval a kterou mu přebral Dvanácterák.
"Takový malý fakan mi tu nebude vyhrožovat. Asi nevíš, s kým máš tu čest? Asi ti to budu muset názorně předvést. Mdloby na tebe…!" Severus začal touto kletbou naschvál, chtěl vědět, jak zareaguje a hlavně nechtěl, aby se mu něco stalo. Pokud si ho chtějí získat na svojí stranu, nesmí udělat jedinou další chybu.
Jak předpokládal, tato kletba neměla žádné účinky a jeho protivník ji zlikvidoval ještě za letu.
"Snad mě nechceš omráčit ty umaštěnče! A abys věděl, tak moc dobře vím, s kým mám tu čest. Mám čest s prašivým Smrtijedem, který nemá ani tolik důstojnosti, aby sloužil jednomu pánovy. Mám to dočinění s podlým špehem, který donáší tak, jak se mu to zrovna hodí. Dost konverzace. Tristan verde."
Snape byl touto kletbou překvapen, byla to pokročilá bílá magie. Jediné štěstí bylo, že věděl jak se proti ní bránit.
Bylo zajímavé sledovat tento souboj. Nikdo z přihlížejících se nestačil divit. Bojovali proti sobě dva silní soupeři. Metali jedno kouzlo za druhým. Vše okolo bylo už poničeno. Obyvatelé obrazů se pro jistotu schovávali za svými rámy, nikdo z nich nechtěl přijít k úrazu. Jediné štěstí bylo, že vzdušné provazy, které Harry vyčaroval, sloužili i jako štít, protože jinak by byli všichni z přísedících na padrť.
Severuse, ale i Harryho tento boj vysiloval. Avšak i přesto tam stáli, stále ve stejné pozici. Byli se jako dva protivníci na život a na smrt.
Oba bez jediného škrábnutí, s odhodlaným výrazem ve tváři a zahaleni dýmem z minulých kouzel. Snape zpočátku používal jednodušší kouzla, jenomže jakmile Harry přešel na tvrdší kalibr, nezbývalo mu nic jiného, než ho následovat. Ředitelna za těch pár minut zažila mnoho kouzle, ať už z bílé nebo černé magie.
Jenže boj byl stále vyrovnaný, Snape byl rovnocenný soupeř. Harryho to už přestávalo bavit, proto tedy povolal vítr a nechal ho, aby jeho soka spoutal a povalil k zemi.
"Pro příště si doufám rozmyslíte, jestli na mě budete útočit ze zadu." Harry prudce vydýchával, avšak byl poháněn pocitem vítězství. Už ho tu nic nedrželo. V jeho nitru tušil, že není vše v pořádku, ale nyní to nechtěl ani v nejmenším řešit. Větší polovina jeho samého stále věřila, že je to jen zase nějaká Brumbálova hra. Proto se tedy naposledy podíval na své bývalé učitele, přistoupil ke krbu, nabral letax a zamumlal adresu Siriova domu.
Nechtěl, aby hned věděli, kam šel. I když předpokládal, že to bude první místo, kam se podívají. Jemu to ale bylo jedno, nehodlal se tam zdržovat. Jelikož věděl, že je jeden z mála, ne-li jediný, kdo umí ovládat živly, přikázal, těsně před odletaxováním se, větrné síle, aby propustil své oběti. Ten uposlechl a ztratil se jako pára nad hrncem. Poslední, co ještě Harry slyšel, byl výkřik, aby zůstal, pak už jen cítil ty známé pocity při použití letaxu.
Už zase se točil a míjel jeden krb za druhým. Začalo se mu dělat trochu nevolno, nikdy neměl rád tento druh cestování. Když už to vypadalo, že to jeho žaludek nevydrží, vypadl z krbu a ocitl se v Siriově domě.
Za ten den se tu vůbec nic nezměnilo.
Jediný rozdíl byl, že tu bylo prázdno.
Chtěl toho využít a porozhlédnout se v rodinné knihovně. Jelikož se už do Bradavic nevrátí, potřeboval jiný zdroj informací. Oprášil se a rozhodným krokem se vydal ke dveřím.
Jenže někdo vešel…
Někdo, koho Harry znal…
A koho považoval dávno za mrtvého…

5.díl zbožnuju,četla jsemh o několikrát..ikdyž je ost smutnej:'(:(