close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter 5♥ 18.kapitola

21. května 2009 v 21:18 | Romišek :-) 13
V tuto chvíli se na Grimmauldově náměstí 12 nacházelo pět lidí. Pět lidí, kteří nevědí, co mají právě teď dělat nebo říkat. Vládlo tu rozpačité ticho a každý byl ponořen ve svých myšlenkách.
Byl tu Harry, který se tak trochu styděl za to, že profesorům nevěřil, a že na ně použil svou moc. Samozřejmě kromě Snapea, u kterého měl konečně příležitost si to s ním pořádně vyřídit. Jediné, na co se mohl vymluvit, bylo, že to provedl v afektu. Což byla pravda, a aby taky ne, když si myslel, že si z něho tropí legraci.
Vedle něj postával rozpačitý Sirius, který nevěděl, co se děje a doufal, že se to konečně dozví. Nevěděl proč, ale ten chlapec mu okamžitě přirostl k srdci. Bylo to jen pár okamžiků, co s ním byl, ale i tak málo stačilo k tomu, aby věděl, že by ho neměl opouštět a měl ho chránit. Cítil k němu zvláštní pouto, takové ochranitelské…
No a před nimi se rýsovalo profesorské trio, které působilo impozantním dojmem. Stáli tam vedle sebe jako popravčí četa. Jedem vedle druhého jako komíny u Titaniku. Jelikož se jim nechtělo znovu skončit ve větrných okovech, raději nechávali ruce podél těla, aby si chlapec nemyslel, že ho chtějí ohrozit a nezaútočil na ně. Potřebovali si promluvit a zjistit vše, co se dá.
Když si tak teď Harry zpětně uvědomil vše, co mu říkali a jak se chovali, nemohl za nic na světě pochopit, jak to, že mu to nedocvaklo už dříve. Vždyť to bylo více než jasné. Najednou mu dávalo vše smysl.
Nejdříve Nevillovo podivné chování a jeho výraz zmatení, ale i prazvláštní jednání jeho dědy. Mělo mu být hned jasné, že není vše v pořádku a že se něco stalo. Jak mohl být tak hloupý a nevšímavý!
On zaútočil na svého dědu a ostatní profesory, aniž by měl důvod! Na Brumbála měl sice pifku, ale stejně měl pátrat po příčině jejich divných otázek a nechápavých obličejů. Každopádně by se měl omluvit.
Nevěděl, čím to bylo, ale všechna jeho zlost a pomstychtivost byla pryč. To setkání v něm probudilo toho starého, dobrého Harryho. Těchto pár okamžiků strávených se svým kmotrem mu dokázalo, že ho přeci jen štěstí neopustilo a že zázraky se dějí.
Když už to vypadalo, že tu vystojí důlek, promluvil konečně ten nejstarší a nejzkušenější.
"Prosím, neodcházej, promluvíme si!"
Albus tomu musel konečně přijít na kloub. Čím více poznával toho chlapce, tím více bylo nejasností okolo něho…
Tak třeba ten jeho příchod a jednání. Vždyť on se choval jako kdyby je všechny znal už hodně dlouho. A to se raději nepozastavoval nad jeho vřelém objímání se Siriusem. Vypadalo to, jako kdyby k němu měl hluboký duševní vztah.
Bylo toho hodně, co nechápal.
Ovšem nejvíce ho v tuto chvíli zajímalo, jak se sem dostal.
On sám je Strážcem tajemství.
A toto kouzlo přeci spočívá v tom, že to, co chcete ochránit, je vloženo do lidského subjektu a ten jako jediný rozhoduje o tom, s kým dál se o toto tajemství podělí a komu ho odhalí. A on mu o tomto místě přeci neřekl, tím pádem nemohl vědět, kde se hlavní štáb nachází…
V tuto chvíli se bál jediného a to, jestli náhodou nebylo nějak narušeno ochranné zaklínadlo.
"Dobře, promluvíme si. Sám jsem ze všeho zmatený…" Harry přistoupil na jeho hru, sám by se rád dozvěděl, co se to vlastně děje.
"Skvělé, jelikož si myslím, že nám to zabere delší čas, navrhuji, abychom se přesunuli do kuchyně a posadili se na to."
Harry nebyl proti, proto následoval Siriuse a přešel do již zmiňované místnosti. Všichni se posadili a vyčkávali. První se ozval Harry.
"J-já bych se vám chtěl omluvit za to, jak jsem se choval. Je mi opravdu líto. Strašně mě naštvalo, že jste nevěděli, kdo jsem. Myslel jsem, že je to zase nějaká vaše hra, profesore. Moc mě to mrzí, ale nesmíte se mi divit po tom všem, co jste mi zatajoval. Opravdu jsem myslel, že je to opět jeden z vašich plánů. Byl jsem tak rozčílený, že jsem si ani neuvědomil, že třeba mluvíte pravdu…"
Tak tomuto by málo kdo odolal. Navíc Harry přidal ještě svoje psí oči, takže po tomto proslovu byli všichni jasný…
"Nebudeme se k tomu raději vracet, uznávám, že tvoje chování bylo nevhodné, a že jsi se choval velmi ukvapeně, ale nechme to. V tuto chvíli bych raději věděl, jak jsi se sem dostal."
Tato otázka pálila na jazyku Albuse ze všeho nejvíce.
"To je jednoduché, pane profesore, to vy sám jste mi to řekl. Bylo to v pátém ročníku, když jste mě eskortovali od mých příbuzných," Harry to řekl s úsměvem na tváři, byl neskonale šťastný, že našel kmotra, takže svou dobrou náladu předával dalším. Ovšem byl jediný. Toto jeho sdělení všechny zarazilo. Eskortovali?
"Zajímavé, protože já můžu s jistotou říci, že jsem ti nic takového nepověděl. Čím více o tobě vím, tím jsem si jistější, že nejsi z našeho světa. Všechno na to nasvědčuje. Ty nás znáš, avšak my tebe ne. Znáš polohu štábu, aniž bych ti to řekl… Mohl by jsi nám říci, co jsi dělal naposledy? Zajímá mě, jestli se ti nestalo třeba něco podivného nebo zvláštního?" Albus na Harryho upřel svůj zkoumavý pohled a čekal na odpověď. Harry nemusel ovšem dlouho přemýšlet. Na mysli mu hned vyvstal ten zvláštní tvor.
"Víte, že ano. Včera po tom, co jsem se vrátil odsud ze štábu, nebo vlastně ze štábu v mém světě, se mi nechtělo už do společenské místnosti, proto jsem se rozhodl, že přespím v Komnatě nejvyšší potřeby. Vše probíhalo v pohodě až do doby, kdy jsem se ráno vzbudil a uslyšel zvláštní zpěv. Strašně mě to k němu táhlo. Vyšel jsem tedy přede dveře a tam ho spatřil. Bylo to překrásné. Vypadalo to jako fénix. Tedy až na pár odlišností. Mělo to podlouhlé tělo s velkým nádherným ohnivým ocasem. Mávalo to elegantně křídly a poté se to rozletělo pryč. Nedalo mi to a následoval jsem toho tvora. No a pak se zatavil a zmizel ve zdi. Hned poté, kdy jsem se toho místa dotknul, odmrštilo mě to zpět, já se uhodil a nejspíše omdlel. Víc nevím. Pak to mám mlhavé. Ale s jistotou můžu říct, že jsem se poté snažil najít cestu a nakonec jsem se ocitl opět před Komnatou nejvyšší potřeby. No a to je asi všechno. Ostatní víte…"
"Velmi zajímavé, věru velmi zajímavé. To, co nám tady povídáš je více než záhadné. Pokud si dobře pamatuji, tak nikdy nic takového jsem neviděl a ani o tom nečetl. Každopádně si myslím, že potom, co jsi se dotkl toho místa, tě to přeneslo do naší reality."
Jejich rozprava byla přerušena dvojitým puf. Poté uslyšeli kroky a náhle se ve dveřích objevili dva lidé, o kterých si Harry myslel, že je nikdy neuvidí a že se s nimi setká až v posmrtném životě. Ano ve dveřích se právě zjevili jeho rodiče Lily a James Potterovi…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.