Tak v tohle ani Harry nedoufal. Shledat se znovu se Siriuse je jedna věc, ale vidět na vlastní oči své rodiče, o kterých slýchával jen z vypravování nebo je vídával na fotografiích ve svém albu, to už je věc druhá.
Vždy snil o tom, jak s nimi bude žít v překrásném domě, kde budou pořád s ním a budou se o něho starat. Představoval si, jak bude s otcem a Siriusem hrát famfrpál a vyvádět různé hlouposti. Zato mamce chtěl zase se vším pomáhat a být s ní.
Jenže díky Pánovi zla mu bylo tohle všechno odepřeno. Ale teď tu stáli, oba dva. Měl je na dosah ruky. Stačily ujít tři metry a mohl se jich dotknout. Mohl cítit jejich vůni a teplo.
Jenže měl strach. Co když to je jen iluze a on se za chvíli probudí a bude někde jinde? Není možné, aby tohle všechno bylo jen jeho zbožné přání? Co když se rozplynou, jakmile se jich dotkne? Třeba si s ním osud opět pohrává a nechává ho trpět. Trpět tak, jako to udělal již několikrát.
Je snad proklet a jeho jediným úkolem na tomto světě je stále strádat? Copak nesmí nikdy poznat lásku? Mateřskou? Zatím tomu všechno bohužel nasvědčovalo...
Ne, musí to risknout. Je lepší žít v realitě než v iluzi!
Musí to zjistit, není takový, aby žil v přeludech. Ne, buď bude šťastný nebo se probudí a bude přemýšlet o tom, proč se všechno zlého děje jen jemu. Na nic nečekal! Rychlostí blesku vstal ze židle a rozběhl se ke svým rodičům.
"Mami! Tati!"
Tak teď už toho na něho bylo vážně dost. Nerozplynuli se! Stále tam stáli a podivovali se nad chlapcovým chováním. Harryho emoce vypluly napovrch, slzy mu začali téci proudem. Přiřítil se k nově příchozím a objal je pln lásky a štěstí z tohoto shledání.
Všichni na Harryho reakci koukali s dávkou rozrušení a překvapení. Tak tohle nikdo nečekal. I když po tom, co usoudili, že je z jiného světa, bylo dosti možné, že toto je Harry James Potter.
Dítě, které bylo zabito Lordem Voldemortem, když mu byl pouze jeden rok. V té době, přesněji řečeno necelý rok a půl předtím, byla vyřčena věštba, díky které byl Harry zabit.
Ano, Voldemortovi se podařil jeho plán a tím sprovodil jediného člověka, který ho mohl zastavit.
Jeho rodiče zprvu nic nechápali, jenže potom se ozval mateřský pud a Lily objala svého syna. Poznala ho, neptejte se jak, ale prostě to tak bylo.
"Harry, můj chlapečku, j-j-jak to je možné? Tolik jsi my chyběl. Ani nevíš jak!"
Nyní už i Lily plakala. Ale byly to slzy štěstí, neskonalého štěstí. Štěstí, které je jen jednou za život.
James nechápal manželčino chování, jenže po chvíli mu docvakl celý smysl této situace. Vždyť tohle je jeho syn. V tuto chvíli neřešil, jak je to možné, bylo mu to jedno. Jediné, co ho zajímalo, bylo, že je tu s nimi.
Pocity Harrym cloumaly jako uragány. Ještě včera neměl nikoho, na kom by mu záleželo, tedy samozřejmě kromě Rona a Hermiony, no a teď, během pár hodin se setkal jak se svými rodiči, tak se Siriusem.
Může být snad větší štěstí, než shledání se svou rodinou?
Může si dítě, které celý život žilo bez rodičů, přát něco více?
Určitě ne.
Harrymu, jako jednomu z mála, se tento sen uskutečnil a on teď může přejít z fantazírování o své rodině k realitě.
Byla to dojemná chvíle. Na jedné straně znovu shledaná rodina, která se objímala a brečela a na druhé lidé, kteří vědí, jak moc v toto setkání oba milující rodiče doufali. I když nikdo nepředpokládal, že se něco takového vůbec kdy stane.
Tento pohled dokázal zahřát u srdce a potěšit.
Každý normální a lásky schopný člověk dokázal docenit vážnost a dojemnost této situace.
Když se ti tři jakžtakž vzpamatovali z tohoto setkání, rozhlédli se konečně po ostatních, kteří celou dobu seděli jako myšky a jen pozorovali s úsměvem na rtech tuto dojemnou scenérii.
"Ale jak je to všechno možné? Na vlastní oči jsem viděla tvoje mrtvé tělíčko!" Při těchto slovech Lily vypustila jeden malinkatý vzlyk, ten ovšem byl hned zahnán.
"Neplakej, mami, už je dobře," zašeptal Hary.
"Lily, Jamesi, myslím, že byste se měli posadit. Vše Vám vysvětlíme. Tedy vše, co jsme zatím zjistili."
Oslovení uposlechli Brumbálovu prosbu a usadili se na židle. Napravo Lily, poté Harry a skupinu uzavíral James. Jak krásný pohled byl v tu chvíli na tuto rodinku.
"Harry, tedy předpokládám, že se tak jmenuješ," toto sdělení se neobešlo bez menšího zasmání. "Prosím, zopakuj svým rodičům, co jsi nám říkal."
Harry na nic nečekal a převyprávěl znovu vše, co se mu přihodilo od včerejšího dne.
"Harry, takže ty nám chceš říci, že nejsi z tohoto sv..."
Více toho ale už mladý Potter neslyšel. Vše se mu začalo rozmazávat, až nakonec upadl do mdlob a sesunul se ze židle.
