Už zase se ocitl tam, kde už nikdy v životě nechtěl být. Opět byl v hlavě toho fanatika, co si říká Pán všeho zla. Viděl jeho očima a cítil jeho pocity.
V tuto chvíli to bylo očekávání a radost, která proudila celým jeho vychrtlým tělem. Vnímal to zlo, které bylo cítit všude kolem. Rozhlédl se po okolí a musel usoudit, že je to tu úplně stejné jako v jeho světě.
Velká, kruhová místnost vytesaná z kamene lemovaná hadími hlavami. Působilo to tu mrazivým dojmem, budilo to tu stejný respekt a strach jako sám Voldemort.
Ten-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit, právě seděl na vyvýšeném místě a byl oklopen svými služebníky.
Začal k nim mluvit svým typickým mrazivým hlasem. Byla v něm temnota a smrt.
"Mí věrní, nastal čas, abychom dobyli Příčnou ulici. Nadešel den našeho vítězství. Nikdo nám nestojí v cestě. Polovinu ministerstva už mám ve vlastních rukou, takže zbývá jen ten zastánce mudlovských šmejdů - Brumbál. Nepředstavuje pro nás žádnou hrozbu. Rozdrtíme ho i s jeho slavným Fénixovým řádem. A až se tak stane, ovládneme ministerstvo a poté celou Anglii. Od té chvíle už nikdo nebude pochybovat o mé moci. Udělám si z Anglie své panství, z kterého se bude prostřednictvím vás šířit temnota a zlo do celého světa. Ve jménu Salazara Zmijozela si podrobím celý svět!"
Jeho proslov byl děsivý, avšak pro jeho přívržence to byla slastná píseň budoucnosti.
"Vše připravte a vyrazíme. Přemístíte se spolu se mnou na náš cíl a budete plenit a zabíjet. Chci, aby se všude rozléhal křik a prosby o pomoc. Ať všichni trpí a prosí o život. Vyžívejte se v mučení a dejte do toho celou svou duši. Hon na špínu začíná!"
Celou místnost zaplnil Voldemortův smích. Krutý a slastný zároveň…Harryho ten smích bolel a trýznil. Vrýval se mu hluboko do mozku, připadal si, jako kdyby mu do hlavy zapichovali jehly. Bylo to neuvěřitelně bolestivé.
Nemohl to vydržet.
Začal křičet.
Tedy lépe řečeno, jeho nitro prožívalo příšernou bolest. Voldemort nejspíše ucítil jeho přítomnost a snažil se ho vytlačit ze své mysli. Ale ještě předtím chtěl zjistit něco o jeho narušiteli.
Nebral si servítky, snažil se ublížit a jeho záměr se mu i dařil. Procházel jednou myšlenkovou vrstvou za druhou. Slídil a hledal, šel stále hlouběji, avšak nic nenacházel. Všude byla prázdnota, bylo to, jako kdyby četl v prázdné knize. Ten, kdo se mu vloudil do mysli jako kdyby nikdy nic nezažil. Žádné vzpomínky, nic.
Nápor na Harryho mysl se ještě zesílil, nýbrž Pána zla rozlítilo, že nemůže nic najít. Stále přidával na intenzitě.
Nyní si Harry připadal, jako kdyby se přes něj přehnalo stádo pakoňů. Jediným jeho vysvobozením bylo odpoutání se od tohoto zla.
Přenesl své vědomí zpět do svého těla.
Opět nabyl vědomí. Z počátku byl velice dezorientovaný, ovšem po chvíli se vzpamatoval a začal rozeznávat okolí. Vše rozmazané začínalo opět nabírat barvy a zostřovalo se to. Takže po chvíli poznal postavy, které se nad ním tyčily. Byli to jeho rodiče, kteří se tvářili velmi ustaraně, jenže jakmile uviděli, že se jejich znovunalezený syn probouzí, vykouzlili na svých tvářích úsměvy plny úlevy.
"Harry, co se ti stalo? Strašně jsme se o tebe báli. Jsi v pořádku? Najednou si se složil a spadl jsi ze židle!"
Tato slova byla pro Harryho jako rajská píseň. Tak rád věděl, že o něho má někdo zájem a bojí se o jeho zdraví.
"Nic mi není, jsem v pořádku, ale pokud rychle něco neuděláme, zemře mnoho lidí! Profesore Brumbále, musíte okamžitě svolat Fénixův řád. Voldemort se chystá zaútočit na Příčnou ulici. Nemáme moc času!"
Harry toto sdělení pronesl s naléhavostí v hlase, jenže jeho rodiče a ani nikdo s profesorů tomu nedával moc velkou váhu.
"Harry, uklidni se, něco se ti jen určitě zdálo, kdyby se něco dělo, věděli bychom o tom. Měl by sis odpočinout, už jsem poslal pro Madam Pomfreyovou, aby se na tebe podívala. Je možné, že jsi při nárazu, který jsi utrpěl dnes ráno, utrpěl nějaké zranění, které zapříčinilo tvoje zkolabování."
Brumbál se ho snažil přesvědčit, ale Harry měl pořád svou hlavu.
"Ne, poslouchejte, musíte okamžitě svolat Řád. Každým okamžikem se na Příčnou přemístí banda krvežíznivých Smrtijedů spolu se svým pánem a zahynou spousty nevinných lidí. Musíme mu v tom zabránit."
Do Harryho hlasu se pomalu začala vkrádat panika a nevědomky ho zvyšoval… Copak oni nechápou důležitost této záležitosti?
"Harry, poslyš, půjdeme teď nahoru a ty si tam odpočineš. To, o čem mluvíš se nestane, byl to jen přelud. Upadl jsi do bezvědomí, pojď."
Lily se už zvedala a chtěla spolu s Jamesem Harryho odvést, jenže Harry se nenechal zviklat a rozhodl se pro radikálnější řešení. Začínal se totiž bát toho, že jestliže něco okamžitě neudělá, zemře spoustu kouzelníků. Proto tedy chtěl ještě více zdůraznil svou prosbu a začal zesilovat hlas, až se rozkřičel úplně.
"Vy to pořád nechápete! Já tam byl! Byl jsem tam, když Voldemort-" toto jméno zapříčinilo dvoje škubnutí v místnost, ale Harry raději dělal, že to neviděl a pokračoval. "rozdával rozkazy. Za chvíli zaútočí a pokud tomu nezabráníme, bude to mít katastrofální následky!"
"Jak si tam mohl být? Celou dobu jsi byl tady a nehnul jsi se odsud. Všechno se ti jenom zdálo. Byl to jen přelud. Pokud by se něco dělo, dal by nám Snape vědět."
Sirius tomuto tvrzení ani za mák nevěřil, v tuto chvíli se bál o Harryho, myslel si, že blouzní. A nebyl zcela jediný.
"Zdálo? Myslíš, že se mi to všechno zdálo? Vidíš tohle?" Poté odhrnul své vlasy z čela a ukázal všem přítomným svou jizvu ve tvaru blesku. "Tohle mi udělal Voldemort, když mi byl jeden rok a on se mě pokoušel zabít. Tohle je symbol toho, že jsem přežil. Díky tomuto jsem v našem světě slavný! Jistě, Chlapec, který přežil. A víš, proč jsem slavný? Protože se za mě obětoval má matka a svou láskou mě ochránila před smrtící kletbou. Poté, co na mě byla vyslána, mi způsobila tohle
(na důkaz svých slov opět ukázal na svou jizvu) a z Voldemorta udělala přízrak. Ale ještě něco bys měl vědět, Siriusi, díky mé jizvě mám některé Raddlovy schopnosti a také umím být spojený s jeho myslí. A pokud vám ani tento důkaz nestačí, je mi to líto. Ovšem já nenechám nikoho zemřít. Když nechcete pomoci, pokusím se o to sám."
(na důkaz svých slov opět ukázal na svou jizvu) a z Voldemorta udělala přízrak. Ale ještě něco bys měl vědět, Siriusi, díky mé jizvě mám některé Raddlovy schopnosti a také umím být spojený s jeho myslí. A pokud vám ani tento důkaz nestačí, je mi to líto. Ovšem já nenechám nikoho zemřít. Když nechcete pomoci, pokusím se o to sám."
Vyšlehly plameny a Harry se přemístil do centra dění…
