Jakmile Harry zmizel, rozhostilo se na ústředí tíživé ticho.(Už zase! Asi bych si měl pozměnit slovník J) Každý si uspořádával informace, které se dozvěděli. Všechny udivilo a snad i vyděsilo Potterovo zvláštní přemístění, které doprovázely ohnivé plameny. Avšak i přesto byla v očích jeho rodičů vidět odhodlanost a touha pomoci svému synovi.
"Musíme za ním, Jamesi, přece ho teď neztratíme. Jestli mluvil pravdu a nebyl to jen přelud, který viděl, když byl v bezvědomí, je ve velkém nebezpečí. Musíme ho najít. Já znovu nechci být bez něho." Lily se do očí vehnaly slzy, nechtěla o své dítě znovu přijít, znovu už ne! Navíc byla ještě stále v šoku z toho, co Harry říkal o obětování jeho matky. Zasáhlo ji to jako ohnivá dýka, která se vám vrývá hluboko do hrudi.
Ona by přece udělala taky všechno pro záchranu svého dítěte, kdyby to okolnosti dovolili, jenomže osud to tak nejspíše nechtěl a nechal ji v neustálém trápení a zoufání po svém děťátku, které z celého srdce milovala.
"Jistě, musíme hned za ním. Teď, když nám vešel znovu do životů, ho nenecháme tak snadno odejít. Je určitě na Příčné. Musíme svolat řád. Viděl jsem mu na očích, že o svém tvrzení je hluboce přesvědčen a já mu věřím. Nedovolím, aby mu někdo ublížil!" James to řekl s velkou důvěrou a odhodlaností v hlase a obrátil se na Albuse od kterého čekal rozhodnutí.
"Musíme jednat rychle, jakmile svoláme řád, vydáme se tam." Brumbál už přecházel ke krbu, odkud chtěl pomocí plamenů přivolat Fénixe, když najednou se z předsíně ozvalo puf, po kterém následovaly spěšné kroky. Otevřeli se dveře a do místnosti se přiřítil neznámý ve smrtijedské kápi. Celé osazenstvo se neuvěřitelně leklo, jenomže jakmile si dotyčný sundal kapuci, poznali v něm Snapa. Ten ani nepozdravil a hned jim sdělil to, kvůli čemu sem přišel.
"Pán se chystá zaútočit na Příčnou. Zrovna se tam přemisťuje i s ostatními smrtijedy. Přeje si, aby bylo prolito hodně krve. Musíte si pospíšit, jinak zemře mnoho lidí." Snape to řekl s takovou chladností a nezúčastněností, že by si jeden myslel, že mu na těch nevinných lidech vůbec nezáleží. Každopádně splnil úkol, který mu byl zadán. Proto si opět nasadil kápi a vytratil se tak rychle, jak přišel. Viděli mu jen záda a i ta po chvíli zmizeli neznámo kam. No vlastně známo, přemístil se na Příčnou ulici, kde měl stát po boku svého pána a měl si užívat mučení.
"T-t-takže náš syn měl pravdu a my se na něho dívali skrz prsty a mysleli si, že je to jen výplod jeho fantazie. Musíme mu pomoci, nedovolím, aby mu ublížili!" Tak jako každá matka, která má strach o svého syna, tak i Lily začala panikařit. Její vzlyky se rozléhali po celé kuchyni.
"Lily, uklidni se. Nejdříve všechny svoláme a potom se tam teprve přemístíme. Harry je chytrý kluk a nebude se vystavovat zbytečnému nebezpečí. Určitě vyčkává a očekává nějakou pomoc. Uklidni se prosím. Bude v pořádku. Bylo by to velmi nezodpovědné, kdyby jste tam teď šli sami. Počkáme na posily a vyrazíme." Brumbál sice Lily moc nepřesvědčil, avšak ta uposlechla a zničeně se svalila do židle. Brumbál už mezitím přivolala Fawlekse a pomocí něho předal zprávu všem z řádu.
Netrvalo dlouho a do domu se začali přemisťovat členové. Poté, co bylo slyšet poslední puf a všichni byli usazeni na místech, jim Brumbál sdělil vše potřebné. (Ne, aby jste si to vyložili nějak špatně. Toto všechno trvalo míň než minutu. To jenom já to tady okecávám deseti větama. Nechci, aby to vyznělo, jako že plýtvali zbytečně časem)
Albus rozdal pokyny, pobídl je k opatrnosti a hned poté se členové začali přemisťovat na svá stanoviště.
"Lily, Jamesi, Siriusi, vy se přemístíte spolu se mnou a Abeforthem ke Krucánkům a Kaňourům. Odtud se rozdělíme a pokusíme se najít Harryho. Souhlasíte?" Toto byla spíše řečnická otázka, Albus předpokládal, že nebudou mít nic proti. Taky nechtěl, aby se stalo něco jeho vnukovi.
Nedával to najevo, ale byl neskonale rád, že je zase celá rodina pohromadě. Ještě chyběl Aaron a byli by kompletní.
"Tak dobře, Albusi, ale poté hned půjdeme hledat mého syna." Jamesovi se nikdy nelíbilo, že musí svému vlastnímu otci říkat buď profesore nebo Albusi, jenomže to bylo jeho přání a on ho hodlal respektovat. Bylo tomu tak už od doby, kdy nastoupil do Bradavic. Jeho otec se bál, že by mohl díky tomu, co podniká proti Voldemortovi, ohrozit Jamesovo bezpečí, proto tedy zvolil tuto variantu neznání se. Když byl James malý, nechápal, proč se k němu jeho vlastní tatínek chová tak odtažitě. Vždy si myslel, že se za něho stydí a že ho nemá rád. Ovšem teprve až byl dospělí, pochopil, jak těžké to pro něj asi muselo být a jakou oběť vykonal, aby byl jeho syn v bezpečí. Jako poslední se přesunuli do předsíně a přemístili se do centra dění...
Mezitím, co probíhala narychlo svolaná porada, se Harry ocitl přímo uprostřed té spouště. Byl to ošklivý pohled. Všude kam dohlédl, byly roztříštěné výlohy a střepy se povalovaly všude okolo.Ta úchvatná Příčná, která se pyšnila svou honosností a tajemností, nyní vypadala velmi sešle a staře. Ještě teď si Harry vybavoval své pocity, když tu byl poprvé. Vše mu to tu připadalo úchvatné a nemohl se vynadívat na tu nádheru. Ta ulice, která byla vydlážděna samými nádhernými valouny a která se všelijak klikatila, nyní působila zašle a smutně. Jediná věc, která se zdála být nedotknutá, byla skřetí banka. Té, jako kdyby se všechno zlo vyhýbalo a ona si stále držela svou slávu a lesk. I nyní si Harry vybavoval slova, která mu říkal Hagrid.
"Musel bys bejt blázen, kdybys to tu chtěl vykrást. Je to nejbezpečnější místo v Anglii! Tedy samozřejmě kromě Bradavic." Zahnal vzpomínky a rozhlédl se po okolí.
Před ním se nacházel obchod Madame Malkinové. Tady si úplně prvně koupil svůj hábit. Doufal, že se majitelce obchodu nic nestalo. Byla to taková baculatá, usměvavá čarodějka, která na Harryho působila vždy velmi přívětivým dojmem. V tuto chvíli byl její obchod na maděru. Vše bylo rozházené a poválené po zemi. Když se tak Harry rozhlížel po tom obchodě, pohled mu utkvěl na prazvláštní kápi. Přišel blíž a vzal si ji do ruky. Byla neuvěřitelně hebká a měkká na dotek. Hedvábí bylo proti tomuto jako hadr na podlahu. Nejvíce ho ale uchvacovala ta barva. Byla černá až temná, avšak na světle bílá. Byla temná jako nebe při zatmění, avšak na světle bílá, jako kůže jednorožců. Vypadala božsky a nadpozemsky. Nechápal, jak to že si ji nikdo nekoupil, vždyť byla dokonalá. Nemohl od ní odtrhnout oči, vyzařoval z ní respekt a strach. Harry neváhal ani minutu, nasadil si kápu na sebe a zakryl si hlavu. Věděl, že krást se nemá, ale tohle byla taková půjčka. Přece ji vrátí...
Cítil se v ní silný a neporazitelný. Byl skoro neviditelný, splýval se stíny, které se odrážely od domů. Ale jakmile vyšel na světlo, kápě nabrala bílou až zlatavou barvu a vydávala okolo sebe zvláštní auru a magii. Nevěděl, jestli to je tou látkou nebo třeba jím samým. Bylo mu to jedno, hlavní bylo, že působil velmi impozantním, mocným dojmem a že působil respekt.
Jak tak procházel ulicí, uslyšel náhle před sebou nějaký křik, po kterém následoval ticho a smích. Teprve nyní si Harry uvědomil, jaký hluk tady vlastně je. Bylo tu mnoho zraněných, někteří vážně, jiní s odřeninami, ovšem někteří takové štěstí neměli a leželi na zemi s vytřeštěným výrazem plným hrůzy a zděšení. Byli zabiti.
Křik se ozval znovu, avšak už byl slabší. Neváhal a vydal se za zvukem. Nešel dlouho a spatřil původce těchto skřeků.
Přímo předním zrovna jeden smrtijed spolu se skupinkou přihlížejících obdivovatelů, mučil nějakého kouzelníka. Ten chudák už byl značně vyřízený. Ještě chvíli a určitě by se zbláznil jako Nevillovi rodiče, kteří byli také mučeni touto hroznou kletbou, která zapříčinila jejich zbláznění. Ale vždyť tento svět je úplně odlišný než ten můj. Třeba tu Nevill má svoje rodiče v pořádku. Třeba s nimi žije a má nádherný život, který si vždy tak přál. Možná je tu všechno jinak a ti, co v mém světě někoho ztratili nebo postrádali, tady mají objekty své lásky živé a zdravé a užívají si s nimi radosti ale i strasti života.
Zanechal uvažování a na trýznitele toho nevinného muže rychle seslal ohnivou kouli, která ho odhodila a zapálila mu hábit. Jelikož byl v bezvědomí, nemohl nic dělat a kdyby nebylo jeho kumpánů, uhořel by. Ti na dotyčného namířili hůlky a vyslali z nich proud vody. Zatímco dva smrtijedi hasili svého kamarádíčka, zbylí se na Harryho otočili a namířili na něj hůlky.
"Kdo jsi a jak se opovažuješ rušit naši zábavu?! Za tu tvoji opovážlivost zemřeš, ty jeden hrdino!" Tento hlas by Potter poznal kdykoliv a za jakýchkoli podmínek. Jak to, že má vždycky Harry štěstí na toho zpropadeného Malfoye? To se ho nemůže zbavit alespoň v tomto světě? Ještě tu chybí Bella a budou kompletní . Nikdo ze smrtijedů na sobě nedal nic znát, ale ten neznámý na ně udělal pořádný dojem. Už jen tím pláštěm působil více než strašidelně. Avšak jako správní přisluhovači zla na sobě nesmí nechat znát strach a musí se tomu, kdo odporuje, postavit.
"Do toho ti nic není, Molfojíku, raději se mi kliď z cesty nebo to odskáčeš! Jo a vyřiď svému páníčkovi, že už jste vyvenčený dost a měli by jste se vrátit zpátky do díry, odkud jste přišli." Tak tato opovážlivost nenechala Luciuse ani nikoho z ostatních chladným. Ten přivandrovalec tady nejenom zesměšňuje je, ale i svého pána a to nemůžou dopustit.
"Za svou neskonalou drzost budeš platit. Ještě se uvidí, kdo se bude smát naposledy. Crucio." Malfoy byl tak rozčilený, že ani nestačil pořádně zamířit a už vysílal kletbu. Jenže byl poměrně od Harryho daleko, takže ten se ji stačil v klidu vyhnout. Nyní na něj už mířili všichni přívrženci zla. Každý měl v obličeji naštvaný a pomstychtivý výraz, který prahl po pomstě zato, jak si ten šmejd dovolil urazit jeho pána. Harry je chtěl ještě více rozčílit, proto se posmíval dál.
"Přece byste se nechtěli prát? Co by na to řekl váš páníček, kdyby věděl, že se jeho fenkám něco stalo! Nerad bych vám ublížil, nechci, aby byl Voldy smutný. Jestli tedy nechcete skončit špatně, měli byste se okamžitě zdekovat! A myslím to vážně."
"Tyyy! Nám vyhrožovat nikdo nebude! Crucio!" Toto kouzlo už bylo mířeno víc než z přesností. Avšak Harry před sebou vyvolal oheň, který toto mučící kouzlo pohltil. Jakmile se toto stalo, rozhostilo se na tvářích smrtijedů překvapení. Jejich vzpamatování bylo ale rychlé a během chvíle si to na Harryho šinulo šest Cruciatusů. Ten ale opět nezaváhal a nechal svůj štít, aby je pohltil. To už bylo na smrtijedy moc! Věděli, že na tohoto kouzelníka nemají. Proto se jeden přemístil pro posily a ostatní se zatím snažili zabavit Harryho tím, že na něj vysílali různé kletby. Kdyby Harry chtěl, už mohlo být dávno po nich, jenže on věděl, že ten jeden, který se zrovna přemístil, šel pro posily a jelikož chtěl, aby se co nejvíce smrtijedů soustředilo na jednom místě, přistoupil na jejich hru a pohrával si s nimi tak jako oni s ním.
