close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter 5♥ 22.kapitola

21. května 2009 v 21:14 | Romišek :-) 13 |  Fénixův řád
Brumbál se spolu s ostatními přemístili před Krucánky a Kaňoury. Jakmile dopadli na pevnou zem, rozestavili se do pozic a obhlíželi danou situaci. Byli zděšeni tou spouští, která tu byla. Vypadalo to tu otřesně, neboť žádný dům nezůstal netknutý.
Tato nejznámější ulice v celé Británii nyní připomínala svou atmosférou hřbitov. Domy byly polozbořené a vypadaly jako těsně před demolicí. I když svítilo sluníčko a bylo nádherné počasí, sem nedopadal ani jeden sluneční paprsek a vše bylo zahaleno šerem, které ještě více umocňovalo tuto atmosféru.

Ovšem nejhorší pohled v tuto chvíli byl na věhlasné knihkupectví, které nyní vypadalo jako kůlnička na dříví. Jeden by si myslel, že tu proběhlo stádo slonů či nějaké tornádo, které všechno rozházelo po zemi a roztrhalo na kousky.
I z ulice bylo na první pohled vidět, že dříve tak pečlivě vyrovnané knihy, ať už velké či malé, byly místo na policích poválené na zemi bez ladu a skladu. Navíc to tu působilo strašidelným dojmem, který vycházel ze všech stran.

Bylo tu cítit ohromné zlo, které se tu potulovalo jako nezvaný host. Nikdo nechápal, jak to tu mohl Voldemort se svými kumpány tak rychle zřídit. Vždyť podle Snapeových informací se sem měli přemístit před pár minutami! Ale tady to vypadalo, jako kdyby tady řádili nejméně už hodinu. Všude byly známky po boji a čím dál šli, tím byly hmatatelnější.

Začali se o Harryho bát ještě více než předtím. Přidali do kroku a hledali možné nebezpečí. Jejich původní plán rozdělit se, byl hned zavrhnut, jelikož je obklíčila skupinka Smrtijedů, která okamžitě zaujali pozice a začala útočit. Jediné štěstí bylo, že Brumbál vykouzlil velký, kopulovitý štít, který je alespoň na chvíli ochránil. Ostatní zatím zneškodňovali jednoho Smrtijeda za druhým. Používali všechna možná kouzla, ať už to byla ta nejprimitivnější jako je Mdloby na tebe, či černá magii, která byla vysílána především z Blackovy hůlky.
Smrtijedi neměli šanci. Brumbálův štít jim nedal moc možností, jediné, co jim tedy zbývalo, byly kletby, které se nepromíjejí, avšak ani ty jim nepomohli.
Všichni z řádu bojovali s vervou a odhodlaností. Rvali se jako rozzuření lvi. Nebelvírská krev se nezapřela. Všem, kromě Lily a Siriuse tato krev zděděná po předcích proudila v žilách a posilňovala jejich dravost. Byl to litý boj, který mohl mít jen jednoho vítěze.

Jakmile padlo poslední Smrtijedské tělo, ať už svázané či omráčené, Brumbál stáhl svůj štít a pokynul všem aby se vydali na cestu. Jak tak procházeli ulicí, bylo jim čím dále více smutno. Vypadalo to tu vážně strašně. Už to nebyla ta věhlasná ulice, která se pyšnila svou krásou.
Nyní to tu vypadalo, jako někde v neudržovaných ulicích velkoměsta. Jedinou útěchou pro ně bylo akorát to, že tu nikdo nebyl. Zatím neviděli nikoho mrtvého, zatím. Šli stále dál a očima prozkoumávali okolí a hledali jakékoliv nebezpečí, které by je mohlo ohrozit.
Ale nikde nikdo.
Bylo to tu prázdné.
Občas zahlédli někoho z členů, jak prochází postraními uličkami, nebo mihnutí se nějaké tvář v oknech.

Kromě těch pár Smrtijedů, které potkali na začátku, tu nikdo už nebyl. Zdálo se, jako kdyby se soustředili na jednom místě. Nejspíše si je povolal jejich pán k sobě a chystají další podlost.

Šli stále dál po hlavní ulici a začínali být docela dost nervózní, protože už dávno doufali, že někde objeví Harryho a zmizí s ním.
Jenže takové štěstí je nepotkalo, stále nikoho nenacházeli. Procházeli jednu zatáčku za druhou, občas překročili nějaký ten kámen, který odpadl z krámku či z něčeho podobného, nahlíželi do každého zákoutí a hledali jakoukoli známku pohybu.
Stále drželi formaci. Ve předu byl James se svým otcem, uprostřed šla Lily a skupinu uzavíral Abeforth se Siriusem. Snažili se zbytku skupiny krýt záda, zatímco ti vepředu hledali možnou past či nástrahu.

Nemluvili, jen stále mířili hůlkami a snažili se najít sebemenší náznak nebezpečí. Zrovna procházeli další zatáčkou, když před sebou uviděli postavu oblečenou v podivném plášti a kousek od ní bylo asi třicet Smrtijedů v čele s Voldemortem…

***

V tu dobu, kdy se James s Lily a ostatními snažili najít svého syna, si zatím Harry pohrával se svými černými soky.
Byla to spíše taková formalita, protože žádné ze Smrtijedských kouzel se nedostala blíže než na metr od Harryho. A když už náhodou prošlo Potterovým štítem, jelikož to byla smrtící kletba, tak se jí vždy stačil šikovně vyhnout. Smrtijedi byli už tak vytočení, že si to někteří zkoušeli s Harrym rozdat i po mudlovsku.
Avšak nedostali se moc daleko, jelikož je z nevysvětlitelných důvodů pokaždé ten zvláštní pitomý vítr vrátil poměrně nešetrně zpět.
"Tak co Malfojíku, dochází nápady? To se mi to zdá, nebo tu vaši bandu usmrkanců porazí jeden člověk? Voldík by z vás neměl radost, nene, za tohle by jste dostali pořádný výprask."
Harry nechápal, kde se ta škodolibost v něm neustále bere. To nutkání vytočit Malfoye a jeho kumpány bylo čím dál tím větší.
Bylo to snad z pomsty? Nebo proto, že díky němu zemřelo mnoho lidí? Možná to především bylo kvůli jeho synovi a celé té jeho famílii.

"Došli ti slova Luciusi? Možná by jsi si měl dojít pro slovník… A nebo by jsi se měl znovu začít učit mluvit. Myslím, že tvůj skřítek by tě to naučil, protože má více inteligence než celá tvá rodina dohromady."
Tak tohle už bylo na Malfoye více než dost. On ho porovnává se skřítky, s takovou špínou a lůzou? Ať je to kdo chce tak tohle přehnal. Byla to poslední kapička. Malfoy se začal chovat jako smyslů zbavený. Známý - neznámý; neškodný - nebezpečný, Lucius začal vysílat jedno kouzlo za druhým.
Avšak především to byly smrtící kletby, které tu létaly vzduchem jako jedové šípy. U těchto kleteb Harryho štít neměl šanci. Už už chtěl povolat vítr, který by Malfoe zklidnil, avšak jak Harryho připravujícího se na protiútok, tak běsnícího Malfoe přerušil ledový hlas.
"Luciusi!"

Byl to hlas plný vzteku a byla v něm stopa po výhružce. Jakmile oslovený uslyšel tento hlas, zarazil se a podíval se na svého pána. Věděl, že se zlobí a že bez trestu neujde. Aby si alespoň nyní uchoval nějakou tu hrdost, která mu zbyla, sklonil hlavu a vydal se ke svému mistrovi. Harry mu to nedalo a ještě jednou si do Malfoe slovně píchnul.
"Hodnej Malfoy a i poslušnej, tak to má být. Když pán zavolá, tak přicupitáš jako domácí skřítek - nejspíše to máš v genech."
Lucius se chtěl znovu vrhnout na toho drzouna, ovšem byl zastaven svým pánem, který už ztrácel trpělivost.
"Luciusi! Budeš mít ještě hodně příležitostí si to s ním vyřídit! Teď pojď okamžitě ke mně nebo si mě nepřej!"
"Teda Voldy, jak to děláš, že tě tak poslouchají? Máš to dobře zařízený."
Voldemortovi po tomto zmrzl úsměv na tváři. Ta drzost, se kterou s ním ten zmetek mluví, ho vykolejila. Své překvapení ovšem hned zakryl za svou chladnou maskou.
"Za svou drzost zaplatíš. O to se osobně postarám, za to, co jsi teď řekl, budeš trpět. Nemáš proti nám šanci. Kdo vlastně jsi, že si dovoluješ postavit se mě, potomkovi Salazara Zmiozela?"
"Jsem tvá zkáza Voldemorte!"
Po tomto tvrzení se Tom spolu s ostatními Smrtijedy začal smát. Ta troufalost byla neuvěřitelná!
"Jestli jsi si nevšiml, tak jsi tu sám! Nemáš proti nám šanci" Harry už chtěl něco namítnout, jenže ho předběhl jiný hlas.
"To si nemyslím, Tome, jsme tu my!"
Po těchto slovech se na scéně objevil Brumbál spolu se všemi členy, kteří na tuto akci šli. Stačil si je totiž povolat k sobě, zatímco se přibližovali k této skupině.
Nyní to bylo více než vyrovnané.

Jak temná tak světlá strana nevěděli, kdo je ten neznámý.
Fénixové nevěděli, jestli se ho mají bát nebo být rádi, že je na jejich straně.
Ovšem Brumbálovi připadal jako někdo, kdo by se na stranu zla nikdy nepřidal, proto v něj vložil důvěru a postavil se za něj.
"Brumbále, vidím, že nemůžete u ničeho chybět! Líbí se vám, jak jsme zkrášlili Příčnou ulici? Je to tu mnohem lepší, že mám pravdu?"
Voldemort se Brumbálovi vysmíval přímo do očí.
"Tome, odejdi! Nemáš tu co dělat! Nikomu se nemusí nic stát."
Brumbál mluvil věcným hlasem, avšak věděl, že Raddle se jen tak nevzdá.
"Voldy, poslechni tady Brumbála a odtáhni do tý nory, odkud jsi přišel, nebo dostaneš na prdel!"
Tohle by nikdy v životě Harry neřekl, jenomže v tom plášti, který si vypůjčil, si připadal nepřemožitelný. Neměl vůbec strach a to ani ne teď, když stál před nejobávanějším černokněžníkem posledních desetiletí, který byl jeho chováním víc než rozladěný.
Pán zla si už představoval, jak bude tohohle drzouna mučit deseti způsoby. Už při té představě se mu na obličeji vyloudilo něco podobného jako slastný škleb.

Voldemort už chtěl pokynout svým přisluhovačům, aby zaútočili, jenže se ze všech stran začala ozývat hromadná puf.
Na Příčnou se konečně začali přemisťovat lidé z ministerstva. Pán zla věděl, že by proti této přesile neměl šanci, proto zavelel svým nohsledům a společně se přemístili neznámo kam.

Jelikož Harry nechtěl mít nic společného s ministerstvem, otočil se na Brumbála a jen řekl:
"Budu na ústředí."
Pak jen vyšlehli plameny a už ho nebylo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.