close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter 5♥ 23.kapitola

21. května 2009 v 21:13 | Romišek :-) 13 |  Fénixův řád
Po přemístění se Harry uvelebil v kuchyni a čekal, až se objeví ostatní. Předpokládal, že budou mít spousty otázek a on věděl, že se jim nevyhne.
Proto si už připravoval všechny možné a nemožné varianty odpovědí. Přemýšlel nad tím, co všechno by měl prozradit a co si nechat pro sebe.
Věděl, že jak jeho rodiče tak členové řádu budou mít spousty všetečných dotazů ohledně jeho chování, ale i to, jaké to je v jeho světě.
Uvažoval o tom, jestli by jim měl říci všechno, co se mu přihodilo v jeho mládí.
Jak tak nad tím přemýšlel, došel k názoru, že by tím nejspíše nic nezkazil a nezměnil, vždyť tohle je jiná realita a tady vlastně ani už není mezi živými. Nechtěl před svými rodiči ani před ostatními nic tajit.
Jenomže zase na druhou stranu ze sebe nechtěl dělat hrdinu. Vždy mu to vadilo a tady má možnost začít znovu.
I tady je sice Harry Potter, chlapec, který přežil (tedy samozřejmě on nepřežil, vyvolený v tomto světě byl zabit a tím pádem vyrván z náručí milujících rodičů), ale není to chlapec, který ochránil Kámen mudrců. Ani to není ten, kdo vysvobodil Giny Weasleyovou ze spárů baziliška a Toma Rolvoje Raddla.
V tomto světě se syn Lily a Jamese neúčastnil ani Turnaje tří kouzelníků a nevyčaroval svého patrona ve třinácti letech. Ne tady to byl jen chlapec, kterému se podařilo naštvat nejobávanějšího černokněžníka posledních let.
Někteří ho jistě obdivovali a jiní se podivovali nad jeho opovážlivostí. Vždyť on se tam vysmíval Pánovi zla přímo do očí, to se ještě nikdo neopovážil a ten kdo se o to jen snad náznakem pokusil, tak zemřel bolestivou smrtí.
Ať či tak díky tomuto chlapci bylo zachráněno mnoho životů, které by mohli být promarněny Voldemortovým vpádem na Příčnou ulici…
Netrvalo dlouho a na Grimmauldovo náměstí 12 se začali přemisťovat přívrženci protivoldemortovského hnutí.
Hromadná puf se ozývala ještě asi minutu. Do kuchyně se začali trousit malé skupinky lidí, které se usazovali za stůl a potichu si říkali dojmy z předchozí akce.
Mezi prvními se na Grimmauldovo náměstí 12 přemístil Brumbál, který kuchyň přetvořil ve vyhovující místnost. Celou ji zvětšil a přičaroval nejméně dalších třicet židlí.
Ty se uspořádaly a utvořili kruh, který měl symbolizovat rovnoprávnost. Vypadalo to tu přesně jako u kulatého stolu v Kamelotu. Všichni byli v kruhu a tím pádem nikdo na rohu.
Každý měl stejné postavení a nikdo nebyl ve výhodě. Všichni měli stejnou část prostoru, každý názor měl stejnou váhu a moc.
Tato místnost a uspořádání v ní symbolizovalo demokracii, která v některých státech stále chybí.
Každý nově příchozí se pohledem pozastavil na Harrym, který i nyní na sobě měl ten zvláštní a překrásný plášť, který nyní měl temnou barvu.
I teď Potter působil impozantním dojmem. Vzbuzoval respekt a strach, který pociťoval každý člen.
Harry se zatím nezapojoval do hovoru a pozoroval ruch kolem sebe. Všímal si těch kradmých pohledů, které ho zkoumavě propalovali a v kterých se zračil respekt.
Seděl v postraní a sledoval jak každý člen usedá na židli.
Nemohl si pomoci, ale zdálo se mu, že každý má svou vlastní židli a přesně ví, která je jeho. Jakmile se nějaký člen usadil na své místo, vyhrnul si pravý rukáv a očekával příchod ostatních.
Harry nemohl pochopit, proč to všichni dělají, ale předpokládal, že nebude trvat dlouho, a tato otázka mu bude zodpovězena.
Jak tak prohlížel nově příchozí, povšiml si, že někteří členové jsou i v jeho světě.
Například Tonksová, která i tady byla roztržitou a nešikovnou. I nyní vyzývala svým imagem. V tuto chvíli její vlasy připomínaly brčálový rybník. Navíc i tady omylem rozbíjela vše, na co její nemotorné tělo přišlo.
O tomto tvrzení se Harry mohl přesvědčit při jejím příchodu, který se neobešel bez shozeného trollího věšáku. Byla to taková ta naše česká kalamity Jane.
Mezi posledními vešli jeho rodiče spolu se Siriusem.
Všichni vypadali trochu sklesle, avšak jakmile uviděli postavu v kápi, hned se vzpružili a energeticky se vydali ke svým místům.
Brumbál jim nejspíše stačil sdělit svou domněnku o tom, kdo se pod tím pláštěm skrývá. Není tedy divu, že se všem nesmírně ulevilo.
Všechna místa už byla obsazena, tedy až na jedno, které stále zelo prázdnotou a které čekalo na svého majitele.
V místnosti zatím probíhal hovor mezi členy, avšak nikdo zatím nekladl žádné dotazy a ani se nezvedal ze svých míst.
Všichni čekali na poslední osobu, která by uzavřela kruh. Trvalo to asi deset minut, než se z předsíně ozvalo puf a po chvíli do místnosti vešel Snape.
Šel vzpřímeně, na tváři měl svou obvyklou ledovou masku, která nedovolovala nikomu odhadnout, co si právě myslí. Ale i tak vypadal mrzutěji než obvykle.
Jakmile se usadil, vyhrnul si taktéž rukáv a čekal. Brumbál povstal, řekl pár latinských slov, kterým Harry nerozuměl a natáhl svoji obnaženou ruku. Ta zazářila a oranžové světlo se začalo propojovat s ostatními členy. Přeskakovalo z jednoho na druhého, putovalo oběma směry, až se utvořil kruhový řetěz. Byla to tenká oranžová nitka, která připomínala ohnivé vlákno, které všechny členy spojovala a tím symbolizovala jednotnost.
Byl to takový symbol, který ale všichni považovali za něco více. Tím se totiž Fénixův řád odlišoval od temné strany!
Tady byli všichni rovnocenní a stejně přínosní. Nikdo nebyl nadřazený tomu druhému, i takový Brumbálův hlas měl stejnou váhu jako třeba Siriusův.
Vlákno začalo vibrovat a vydávat slabé teplo. Náhle paprsek zmizel a uprostřed tohoto pomyslného stolu se objevil nádherný fénix, který zatrylkoval pár tónů a opět se ztratil.
Vše ustalo, Brumbál se usadil zpět na své místo a začal svůj proslov.
"Než přejdeme k tomu, co vás všechny jistě zajímá, chtěl bych vyjádřit svoji radost s toho, že se nikomu z nás nic nestalo. Myslím, že za to můžeme poděkovat našemu hostovi. Harry, je zbytečné, aby jsi se stranil, myslím, že nebude nikdo proti, když tě pozvu mezi nás."
Brumbál svýma očima přejel všechny přítomné a když viděl, že nikdo nenamítá, přičaroval mezi Lily a Jamese další židli. Harrymu se sice moc nechtělo, ale věděl, že by to bylo velmi neslušné, kdyby odmítl a dělal drahoty.
Proto tedy povstal ze svého dosavadního útočiště, a vydal se na své nové místo. Všichni ho sledovali a nebýt jeho kapuce, všichni by viděli, jak nepatrně zrudnul a znervózněl.
Cesta k jeho židli mu připadala nekonečná, zdálo se mu, že jde snad hodinu. Navíc byly slyšet jeho kroky a snad i dech, jelikož členové byli tak napjatí, že zřejmě ani nedýchali…
Konečně došel na své místo a usadil se. Byl rád, že může sedět mezi svými rodiči a poblíž je jeho kmotr. Cítil se tu mezi nimi v bezpečí. Ještě nějakou dobu ho všichni pozorovali, ale po chvíli na sebe Brumbál opět upoutal pozornost a pokračoval ve svém proslovu.
"I přesto, že nás Severus varoval tak brzo a i přes značnou Harryho pomoc, se Voldemortovi podařilo do velké míry zdevastovat Příčnou ulici. Podle předběžných výsledků bylo zabito nejméně deset kouzelníků a převážná část Příčné byla rozbourána do základů. Voldemort opět ukázal, jak krutý a bezcitný umí být. Ale i přesto můžeme být spokojení, že jsme zabránili nejhoršímu.
Vše by bylo jistě mnohem snazší, kdyby Voldemort neovládal polovinu ministerstva. Budeme muset podniknout jisté kroky, abychom zabránili další korupci. Kdyby se Tomovi podařilo ovládnout celé ministerstvo, neměli bychom proti němu už žádnou šanci.
Nyní přejdeme k jiným záležitostem. Severus nám určitě poví, co se dělo, když se spolu s ostatními přemístil do Temného sídla."
Oslovený sice nevypadal, že by se s radostí dělil o své informace, avšak i přesto se s kamenným výrazem pootočil na Brumbála a začal vyprávět:
"Musím říci, že Pán zla byl velmi rozladěn tím, jak se k němu tady pan-" ukázal prstem na Harryho, nevěděl, jak by ho měl oslovit, proto raději pokračoval dál. "-choval. Byl velmi rozčílen a přísahal, že provede krutou odvetu. Poté se na chvíli zamyslel a na jeho tváři se vytvořil velmi škodolibý výraz. Jeho hněv byl tatam a nyní se v jeho očích zračila krutá pomsta.Ví, že mezi Smrtijedy je špeh. Řekl, že ať ten dotyčný, kdo na něho podle donáší, vám má vyřídit Brumbále, že jako potomek Salazara Zmijozela otevře znovu Tajemnou komnatu a očistí školu od nečisté krve. Dále poté říkal, že tomu budete muset jen nečinně přihlížet, protože on je jediný, kdo ví, kde se nachází. A že budete mít jen dvě možnosti, buď školu zavřete nebo budete počítat mrtvé mudlovské šmejdy."
Toto sdělení vyvolalo u některých značné pobouření, nikomu se nelíbilo, že by mohli být jejich děti v nebezpečí. Z davu se ozvala jedna rozlícená členka.
"Brumbále, co budeme dělat? Jak se můžeme bránit, když nevíme proti čemu stojíme!" Brumbál neměl šanci odpovědět, protože do hovoru se poprvé vložil Harry.
"Tím bych si nebyl tak jistý, já vím, kde se nachází Tajemná komnata a také vím, co v ní číhá za hrůzy…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.