"Myslím, že zlom v mém životě nastal ve třetím ročníku. V tu dobu jsem poznal jednoho z nejlepších přátel mých rodičů. Okamžitě jsem si ho oblíbil. Nastoupil do Bradavic na místo učitele obrany proti černé magii. Často mi vyprávěl o mé matce a otci. Měl jsem ho moc rád."
Harry chtěl pokračovat, ale byl přerušen Lily:
"Ty nám chceš říct, že Sirius učil?"
Na její tváři se vykouzlil mírný úsměv. I u Harryho to vyvolalo upřímný a veselý škleb.
"Sirius? Dovedu si ho představit v hodně věcech, ale v tomhle určitě ne. Myslel jsem Remuse Lupina. To díky němu jsem se dokázal naučit patrona."
Další výrok, který se neobešel bez udivených tváří. Ten chlapec stále překvapoval. Někomu by se třeba zdálo, že si to všechno vymýšlí, jenomže oni mu věřili. Nedalo se nevěřit, když už viděli, co dokázal za tu chvíli, co tu byl.
I takový Snape jeho vyprávění důvěřoval a viděl v něm silného soupeře Pána zla. Samozřejmě, navenek nedal nic znát, ale dychtil po tom, aby pokračoval.
"Takže Remus učil? A naučil tě patrona? To chceš říct, že jsi se naučil patrona v... počkej... v..."
James rychle počítal v kolika, jenže byl předběhnut Harrym.
"Ve třinácti letech. A ptáš se, proč mě ho učil? Učil mě ho, protože na mě mozkomoři působili více než na ostatní. Pokaždé, když se dostali do mé blízkosti, se mi začínalo vybavovat všechno špatné, co jsem zatím zažil. Ovšem nejhorší byl váš křik."
Všem se zatajil dech. Nechápali, co tím myslí, avšak v hloubi duše to tušili. Nedokázali si představit, jaké to musí být, slyšet křik svých rodičů těsně před jejich smrtí.
Harry nějak cítil, že by se z toho měl vypovídat, potřeboval někomu říct vše, co ho tížilo. Nikdy se o tom ještě s nikým nebavil, ale nyní to ze sebe prostě chtěl dostat a komu jinému by to měl říci, než těm, kvůli kterým se trápí...
"Pokaždé to bylo to samé: Lily, seber Harryho, je tu... a potom ten druhý, který mi vždycky rval srdce. Stále dokola jsem slyšel prosby své maminky: Ne, Harryho ne, prosím, zabij mě, jeho ušetři... a poté jeho odporný a krutý hlas, ve kterém bylo slyšet tetelící se štěstí: Ustup, ty hloupá holko... Avada kedavra. Poté už byl jen slyšet křik a náhlé ticho..."
Lily už to nevydržela a rozplakala se. Ale nebyla zdaleka jediná. Málokterá členka dokázala udržet kamennou tvář. Každá si představovala, jaké to musí být, a každá se do toho dokázala vžít. Harry viděl, že to jeho matku moc vzalo, naklonil se k ní a pošeptal jí do ucha:
"Mami, nebreč, prosím! Vždyť tohle se znovu nestane! Teď už budeme stále spolu a nikdo nám v tom nezabrání!"
To Lily alespoň trochu uklidnilo, otřela si slzy a vděčně se podívala na svého syna. Ten si odkašlal a opět začal:
"Kdyby nebylo Remuse, už bych byl dávno mrtvý. Jsem mu za to moc vděčný!"
Harry se nadechl k pokračování, ale do jeho vyprávění zasáhl Albusův bratr.
"Harry, jediné, co ale nechápu, je, jak se mohli do tvé blízkosti dostat mozkomoři? Ministerstvo všechny soustředilo na jedno místo, a to do Azkabanu."
Abeforta docela zajímala Harryho odpověď. Podle jeho vyprávění Pán zla ještě znovu nepovstal a tudíž by mělo mít ministerstvo plnou kontrolu.
"Je to jednoduché, strážili bradavické pozemky."
"Ne, to bych nikdy nedopustil. Nedal bych mozkomorům možnost ublížit někomu z žáků. To by muselo být něco závažného, abych se podvolil tomuto návrhu."
Profesor Brumbál stál za svým názorem. I když věděl, že Harry je z odlišné dimenze a že některé věci tam jsou jiné, byl si jistý, že by se takhle nezachoval, ať už tady nebo kdekoli jinde.
"Moc se vám to nelíbilo, ale nakonec jste se podvolil. A vedl vás k tomu jeden závažný důvod. Z Azkabanu totiž utekl vězeň, který údajně šel po mě."
"Harry, ale z Azkabanu se ještě nikomu nepodařilo utéci. Je to nemožné. Několikrát jsem už o tom slyšel. Je to ostrov a všude okolo je jen voda. Navíc tě mozkomoři připraví o všechno štěstí a jen málo kdo se nezblázní."
Sirius se po posledním slovu mírně otřásl. V Azkabanu nebyl a i to, že o něm slyšel, mu stačilo.
"Siriusi, věř mi, podařilo se to. Jen jedna osoba se dokázala dostat z tohoto vězení. A víš, kdo to byl?"
Sirius záporně zavrtěl hlavou a čekal, co z Harryho vypadne.
"Byl jsi to ty, Siriusi. To ty jsi utekl. Ovšem strávil jsi tam dlouhých dvanáct let. Teprve během mého třetího roku v Bradavicích jsem se dozvěděl, že jsi můj kmotr..."
Tak tohle už nikdo z přítomných nechápal. Za dnešek už strávili dost věcí, ale to, že byl Sirius ve vězení, nikdo jen tak nepřekousne a nezapomene na to. Nejhůře to ovšem asi nesl Sirius sám. Jediné, na co se zmohl, bylo:
"A-a jak? Proč?"
"Zabil jsi třináct lidí a Petera Pettegrieva. Navíce jsi byl strážcem tajemství mých rodičů a prozradil jsi jejich úkryt samotnému Voldemortovi."
Sirius najednou vypadal, jako kdyby měl v zápětí zemřít. Úplně mu to vyrazilo dech, ale nebyl zdaleka jediný, James se tvářil, jako kdyby viděl samotného satana. Harry byl z jejich pohledů zmaten, teprve po chvíli mu došlo, jak asi to, co řekl, vyznělo.
"Samozřejmě, že jsi to nebyl ty. Všechno to udělal Červíček. Neptejte se mě jak, sám to ještě moc nechápu, ale je tomu tak. Každopádně jsi skončil ve vězení a ten červ uprchl. Celých dvanáct let se schovával v podobě krysy u Weasleyových. Všichni si mysleli, že jsi utekl a šel jsi po mě, jenomže ono to bylo naopak, ty jsi šel po Peterovi. Chybělo málo a mohlo být očištěno tvé jméno, ale osud tomu nepřál a musel jsi se dále skrývat. Tak vlastně skončil můj třetí ročník. Všichni se tě báli, ale já znal pravdu a byl jsem hrdý na to, že mám takového kmotra."
Ta vroucnost a hrdost, se kterou to Harry řekl, přiměla Siriuse usmát se. Black si nedokázal představit, že by někdy zradil své přátele. A ještě k tomu ty, na kterých mu nejvíce záleží a které považuje za rodinu, kterou nikdy neměl. Ulevilo se mu, ale připomnělo mu to zradu, kterou jim provedl Peter. I teď si vyčítal, že nakonec přemluvil Jamese, aby strážcem tajemství udělal Červíčka.
"Opět jsem se vrátil z Bradavic a znovu jsem prožíval u svých příbuzných celé dva měsíce muka. Ale nyní s pocitem, že na mě tam venku někdo čeká a záleží mu na mě. Myslel jsem, že už vše bude jen dobré, jenže jsem se mýlil..."
