close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter 5♥ 26.kapitola

21. května 2009 v 21:11 | Romišek :-) 13
"Během prázdnin, které jsem trávil opět u svých příbuzných, jsem zažíval další opovrhování a naschvály. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že už jsem na to nezvykl. Vždy jsem si připadal mezi Dursleyovými jako nějaký odpad, o který nikdo nestojí. Navíc mě v tom utvrzovali při každé příležitosti. Jediné štěstí, které mě potkalo, bylo, že mě v polovině prázdnin vyzvedli Weasleyovi a spolu s nimi jsem se zúčastnil Mistrovní světa ve fanfrpálu. Byl jsem rád, že můžu strávit zbytek prázdnin u Rona a jeho rodiny. Vše mi připadalo skvělé a myslel jsem, že si to utkání užiji a ze začátku to tak bylo, jenže pak se vše změnilo… k horšímu!

I přes všechna opatření, která byla s tímto turnajem přijata, se poslední noc, kdy Irsko vyhrálo nad Bulharskem a každý slavil, ke slovu přihlásila skupinka opilých smrtijedů, kteří si krutě pohrávali s rodinou mudlů. Lidé začali panikařit a utíkat. Ještě nikdy jsem neviděl takové šílenství a strach, který sálal z každé osoby. Nikdo nebral na nikoho ohled, každý chtěl být co nejdříve pryč. Bylo to děsivé.

Předtím, než získalo ministerstvo kontrolu nad danou situací, stihl ještě někdo vykouzlit znamení zla, z jehož vytvoření jsem byl obviněn já. Nakonec mi ale bystrozorové uvěřili a hledali jinde."
"Harry, to nějak nechápu. Podle toho, co říkáš, tak ministerstvo přijalo všechna opatření, tak jak je možné, že neodhalili toto spiknutí…"
Abefort byl překvapený a nějak si to nedovedl představit. Ano uznával, že v tomto směru ministerstvo nikdy nevynikalo, ale i přesto se mu to zdálo divné, že by nepřišli na smrtijedy. Harry byl touto otázkou vytržen z kontextu, avšak netrvalo dlouho a pokračoval.
" Jistě, byl to skandál, noviny to všechno rozmázly a obvinily je z nedbalosti. Vše se nakonec ale uklidnilo a bylo zapomenuto. Začal čtvrtý ročník a nám bylo s velkou slávou oznámeno, že se tento rok bude konat Turnaj tří kouzelníků. Legendární turnaj, který může mít jen jednoho vítěze a ten bude navždy zapsán do dějin…"

"To není možné! U vás se konal Turnaj? To je úžasné! To u nás se konal naposledy před dvěmi sty lety. Od té doby se ještě nikdo neodhodlal k jeho znovuobnovení. Před pár lety sice byly nějaké pokusy, avšak všechny skončili fiaskem, protože ani jedna ze škol nechtěla ustoupit ze svých požadavků…" James poté nasadil přemýšlivý výraz a nejspíše se zahloubal do svých myšlenek. Harry se jen pousmál nad otcovou reakcí, a když viděl, jak ostatní na něj zírají se zvědavými obličeji, pokračoval.

"V den, kdy do školy přijeli reprezentanti ostatních škol, nám bylo řečeno, že se soutěže můžou zúčastnit jen plnoletí kouzelníci. Z počátku se mi to nelíbilo, ale potom jsem si řekl, že to bude tak lepší.
Málem bych zapomněl, že turnaj nebylo jediné překvapení, které nás čekalo. Na post učitele obrany proti černé magie nastoupil nový profesor. Schválně jestli uhodnete, kdo to byl? Napovím vám tím, že sedí tady mezi námi."

Všichni odpoutali oči od Harryho a začali se rozhlížet okolo sebe. Každý zkoumal toho druhého a uvažoval o tom, jestli on ano nebo ne. Bylo zábavné pozorovat jejich zkoumavé pohledy, které se propichovali navzájem. Když už to trvalo hodnou chvíli ozval se ten, kdo na to měl právo ze všech nejvíce…
"Hm, že by Abefort? Myslím, že ten na post učitele nejvíce sedí. I když jak vím, tady učitelské křeslo odmítá zuby nehty. Myslím, že je jediný, kdo by to mohl být. Třeba například sebe bych si nikdy v roli učitele nedokázal představit."
Všichni měli nejspíše podobný názor, protože přikyvovali a někdo se i zasmál té představě Moodyho jako učitele. Ovšem ten, kdo se nejvíce smál, byl právě Harry. No smál, to je slabé slovo, on se přímo za břicho popadal. Sice si od všech vysloužil udivený pohled, ale to ho v tuto chvíli moc nezajímalo.
Oči mu slzely a on nemohl popadnout dech, jak ho Alastorovo tvrzení o tom, že on učitel nikdy být nemohl, ho upřímně rozesmálo. Snažil se uklidnit, ale nějak mu to moc nešlo. Navíc ten jeho smích byl více než nakažlivý, takový James se Siriusem se nemohli ubránit a začali se také řechtat na celé kolo. A vůbec jim nevadilo, že ani neví proč…
Nakonec se přeci Harry ovládl a snažil se zhluboka dýchat. Věděl, že by stačilo málo a znovu by skončil v záchvatu.

Když už Albus viděl, že se jeho vnuk alespoň trochu uklidnil, řekl se svým mírným úsměvem otázku, která všechny zajímala.

"Harry, můžeš nám říci, co tě tak strašně…" hledal ta správná slova. "…rozveselilo?"
Chybělo málo a mladý Potter by se asi znovu začal "válet" po zemi. Jejich nevědomost ho přímo dostávala. Udělal rychlé nadechnutí a vydechnutí a snažil se mluvit, aby myslel na něco jiného.

"Rozesmálo mě Moodyho tvrzení, že on by nikdy učitelem být nemohl. Je zvláštní, že to tvrdí zrovna on, když o něm celou dobu mluvím. Ano novým učitelem obrany proti černé magii nebyl nikdo jiný než Alastor Moody. No i když to není přesné, ale k tomu se dostanu později."
Všem chvíli trvalo, než si všechno zaškatulkovali a dali do správné skřínky ve své hlavě, ale jak se tak stalo, přešel jejich obličej z pobaveného na udivený. Harry nemusel ovládat nitrozpyt, aby nevěděl, co se jim tak asi honí hlavou.
Tak Moody učil? Ha! Tak to bych chtělo vidět. Dovedu si ho představit skoro ve všem, ale v postu učitele? Chudáci děti! Na to by měl být zákon, vždyť je musel chudáčky pořád strašit. A to jeho občasné neomalené chování. Brumbál se musel asi zbláznit…

Tyto a mnoho dalších jejich úvah se jim v tuto chvíli honilo hlavou. Jejich tok myšlenek by pokračoval, jenomže Harry znovu začal vypravovat. Byl už tolikrát přerušen, že to ani nepočítal. Počítat to přestal při dvacátém třetím přerušení.
Jak rád by byl, kdyby konečně mohl mluvit více jak minutu bez toho, aby byl zastaven otázkami ze strany členů. Ale nebyl zase tak naivní, aby věřil v něco tak nepravděpodobného…

"Byl konec září a den, kdy měli být vyhlášeni tři soupeři, kteří se utkají o pohár. Vše probíhalo v pořádku, dokud se Ohnivý pohár nezahřál počtvrté a nevyhodil čtvrté jméno…"
"Co - další? Ale to je nemožné. Pohár by musel být ošálen nějakým hodně silným matoucím kouzlem, aby vybral čtvrtého soupeře!" Moody se nezapřel ani tady. Byl to bystrozor do morku kosti.
"Ano, to jste taky tvrdil, no vlastně ne - je to složité, vlastně jste to tvrdil a netvrdil…" Harry se do toho začínával docela dost zamotávat, proto udělal pomlku a pokračoval. "No prostě, byl jsem vybrán a jelikož bylo jasně stanoveno, že jakmile někdo hodí své jméno do poháru, znamená to pro něj smlouvu, ze které nemůže odstoupit. Nemohl jsem nic dělat a to ani tehdy, když jsem se do turnaje sám vlastně nepřihlásil.
U ostatních to vyvolalo značnou nevoli a byli rozlícení, avšak nemohli s tím nic dělat. Proto se nekonal turnaj tří, nýbrž čtyř kouzelníků. Nevěděl jsem, co mě čeká a s čím se potkám, avšak jsem předpokládal, že mí soupeři jsou mnohem zkušenější a lepší a že nemám šanci, Čekali mě tři úkoly, které měli prověřit moje dovednosti."
"Jaké? Prosím, řekni nám to!"

Harry se nad tím pousmál a chtěl pokračovat, jenže se najednou začal cítit nějak malátně a slabě. Vše se s ním točilo a každého viděl rozmazaně. Snažil se rychle mrkat a doufal, že to přestane, jenomže nic nepomáhalo. Strašně se mu točila hlava. Všechny pohyby ho příšerně vysilovali a dělali mu neskutečné problémy. Chtěl na sebe upozornit, ale jakoby mu nic nefungovalo. Snažil se křičet, jenže z jeho úst nevyšel jediný náznak. Začali se mu zavírat oči a on se propadal do bezvědomí…


Ostatní si všimli, že náhle přestal vyprávět, proto se na něj většina podívala a zhrozila se, když ho uviděli. Byl celý bílý a klepal se jako osika. Jeho matka a otec neváhali a přiskočili ke svému synovi. Ten ale jako kdyby je vůbec nevnímal.

Lily se mu snažila pomoci, ale nevěděla jak. Byl bílý jako stěna a když se dotkla jeho čela, ucítila vysokou teplotu. Věděla, že je zle a že to nevypadá dobře. Chtěla mu pomoci a donést ho do jeho pokoje, jenomže jakmile se s ním pokusila pohnut, byla odhozena neznámou silou na druhou stranu pokoje.
Bolestivě dopadla na a svezla se po zdi na zem. Všichni na to koukali z překvapením a se strachem v očích. Nevěděli, co dělat.
Brumbál se ho pokusil pomocí kouzla přemístit, ale nakonec to dopadlo tak, že jakmile se jeho kouzlo přiblížilo k Harrymu, odrazilo se od nějaké neviditelné stěny a mrštilo s ním na zpět ke svému sesilateli. Brumbál ho ale zneškodnil už za letu, takže nemělo šanci se dostat ke svému cíli.

Nikdo si nevěděl rady. Harry se stále klepal a nereagoval na žádné zvukové podněty. Všichni se báli k němu přiblížit, nechtěli skončit jako Lily, která se zaplať bůh už zdála být v pořádku. James na ni použil pár ozdravných kouzel a v tuto chvíli ji už pomáhal na nohy. Ta, když uviděla Harryho stav, chtěla se k němu hned rozběhnout, ale byla zastavena jedním párem silných rukou. Lily se z počátku bránila a chtěla se vymanit ze sevření, ale když se jí to nedařilo, zanechala svého snažení a zmoženě se dívala na svého syna.

Bylo to hrozné, ještě před chvíli si s nimi povídal a vyprávěl jim o jeho životě a nyní je bílý a celý mimo. Strašně se o něj bála.

"Albusi, musíme něco udělat, vždyť…" příval slz ji nedovoloval pokračovat. James ji pevně objal a dával ji najevo, že není sama. Brumbál se snažil vyhovět její prosbě, proto znovu pozvedl hůlku a chtěl zkusit jedno ze starodávných kouzel, ovšem dříve než se tak stalo, se Harry napřímil, otevřel oči (tedy lépe řečeno, v tuto chvíli nebyly vidět jeho dva nádherné smaragdy, nýbrž je bělmo) a křaplavým hlasem začal…

"Až doroste měsíc a dokončí tak svoji pouť, vypustí pán všeho temna skrývané zlo do našeho světa. V tento moment se dědic předků bude muset rozhodnout, zda-li zastaví jej, nebo vše zatratí - ať tak či tak nástrahy budou čekat na každém jeho kroku.... O osudu všech rozhodne volba Dědice."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.