close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter 5♥ 28.kapitola

21. května 2009 v 21:08 | Romišek :-) 13 |  Fénixův řád
Bylo to poprvé po dlouhé době, co se Harry tak nádherně vyspal. Tuto noc neměl žádné noční můry, ani nic podobného. A to i navzdory tomu, že přebýval v domě, který ve svém světě tak nenávidí.
Ano, dům Blacků, jež je pln černé magie, která je prosáklá všemi zdmi a podlahou. Od konce svého pátého ročníku mu připomínal plno bolestivých vzpomínek, ty se mu vrývaly do srdce jako otrávené šípy, které chtějí, aby umřel pomalou a bolestivou smrtí. Přesně tak na něho tento dům působil. Pociťoval a vnímal vzpomínky na Siriuse na každém rohu a při každém svém kroku.
No, ale teď to bylo jiné. A víte proč? Protože v tomto ráji, kam se dostal, má všechny...
Své rodiče, Siriuse a i dědu, u kterého doufá, že se s ním sblíží. Má vše, co si vždy přál.
(Ne, on vlastně nemá ani zdaleka vše co si přál! Nemá tu své přátele, na kterých mu tak záleží! A nemá tu ani Remuse, s kterým se sblížil! Jedno štěstí vyměnil za druhé. Byl to paradox, jelikož ve svém světě měl nejlepší kamarády, ale on toužil po svých rodičích. No a teď zase má své rodiče a nemá ty, s kterými strávil mnoho krásných chvil a dobrodružství. Tady mu nebudou stát po boku a pomáhat mu s problémy, se kterými se bude potýkat! Ne, nyní se bude muset obracet na někoho jiného. V hlouby srdce ale věděl, že to nebude ani zdaleka takové jako předtím.)
Vraťme se ale nazpět k domu rodiny Blacků a ke vzpomínkám, které se němu vztahují....
Tato budova má dlouholetou tradici a za těch mnoho let viděla už hodně krutosti. Není tedy divu, že černá magie prochází každou cihlou a prosakuje omítkami a doškovou střechou. Toto zlo dává sídlu strašidelný dojmem a to i přesto, že hned po dostavění působilo majestátně a útulně. Za ty roky se ovšem změnilo. Změnilo se tak, že by ho jeho otec, tedy lépe řečeno stavitel, ani nepoznal. Takový vliv na něho měla Blackovi, jež byli odvěcí sluhové zla a temnoty. No i když, není pravda, že všichni podlehli tajům a svodům černé magie. Našly se i výjimky, které se vymanily z tohoto vlivu a snažily se žít po svém. Jedním takovým byl i Sirius, díky kterému se Harry v tomto domě už necítil tak špatně. Ba naopak, cítil se tu příjemně a bezpečně, jelikož tu měl své blízké a rodiče.
Ach, jak snil o tom, že bude někomu moci říci mami a tati! Stačilo, aby na to jen pomyslel a rozlil se mu v hrudi zvláštní pocit štěstí. A už je zase u toho. Co je lepší? Mít milující rodiče a kmotra, nebo své nejlepší kamarády?
Harrymu to připadalo nespravedlivé! Proč by jednou nemohl mít vše po čem touží. Copak chce tolik? Fakt nemůže být ani jednou šťastný?! Jistě, nyní šťastný je, to je pravda, ale k úplnému štěstí mu chybí jeho dva kamarádi. Jeho přátelé na život a na smrt!
Už na to nechtěl myslet! Věděl, že již nejspíše Rona s Hermionou nikdy neuvidí, proto se zaměří na to, co má. Na to, co u něho ve světě nikdy mít nemohl... Zaměří se na lásku svých rodičů a na to, aby si ji co nejvíce užil! Avšak i přesto bude mít své kamarády uložené hluboko v srdci a nikdy na ně nezapomene...
"Sbohem Rone a Hermiono, byli jste mi vším a nikdy na vás nezapomenu..."
Těmito slovy, jen jednou větou, uzavřel kapitolu, nesoucí název Ron a Hermiona..
Chtěl se soustředit na štěstí, které ho potkalo. Na nic jiného nebude myslet, všechny problémy půjdou stranou a v jediné, v co může doufat, je, že se stejně zařídí i jeho přátelé ve světě, kam se už nikdy nevrátí. Ne snad, že by je nechtěl vidět, to ne!
Problém byl spíše v tom, že nevěděl jak je vidět, jelikož neznal důvod, proč se ocitl tady. No důvod! On vlastně příčinu znal, tedy alespoň doufal, že ji ví, ale netušil, odkud se ten tvor vzal a jak ho znovu povolat.
Když nad tím tak uvažoval, nevěděl, jestli by mu měl být vděčný, nebo ho nenávidět. Na jedné straně mu dopomohl ke štěstí, avšak na druhé ho připravil o to jediné, kvůli čemu ve svém světě bojoval. Připravil ho o přátelství.
Je snad důležitější mateřská láska než přátelství? Má pouto matky větší váhu, než pouto třech kamarádů, kteří spolu zažili jak chvíle radosti, tak smutku? Těžké to posoudit, protože každý člověk je jiný a každý to také jinak vnímá! Pro někoho je na prvním místě maminka, která je té osobě vším a teprve potom jsou ostatní členové rodiny a přátelé. Avšak pro někoho je matka jen hořká vzpomínka, která svému dítěti ubližovala. Řekněme si popravdě, že tak to vždy bylo, je a bude. Vždy se najde někdo, kdo svou matku z celého srdce nenávidí, protože mu ublížila. Ranila ho tím nejhorším způsobem, který se nedá odpustit! Jak je to ale vůbec možné, vždyť by měla být ke svému dítěti citově připoutána, jelikož s ním byla už od jeho počátku! Kde se bere ta nenávist? Jak někoho z nás může zlo tak zkazit? Asi to je vůle osudu, aby každý zažil smutek a zklamání. Výjimkou není ani náš malý hrdina, který potřebuje oboje. Jak mateřskou lásku, tak přátelství! A to i přesto, že se mu toho v mládí vůbec nedostávalo.
Zanechme úvah a vraťme se k Harrymu ( To se mi to jen zdá, nebo jsem už tuto větu jednou použil? Hm asi se začínám opakovat...)
Následující dny proběhly v podobném stylu. Harry vždy časně vstal, očaroval místnost proti narušení a nacvičoval nová kouzla. Poté ještě vyvolával živly a dával jim příkazy. Dalo by se říci, že se staly jeho novými přáteli. Je to možná divné, i Harry se tomu zprvu divil, ale čím dál tím více se stával součástí živlů a vším, co je s nimi spojené. Nejvíce si ovšem oblíbil oheň, který ho naplňoval bezpečím a zároveň bojovností. Mohl do něho koukat hodiny a stejně by ho neomrzel. Tak rád sledoval ty plamínky, které tancovaly ve vzájemné harmonii a tvořily kreace, jež by záviděli mnozí. Vesele poskakovaly a tvořily piruety, které stoupaly a zase klesaly... Proplétaly se a láskyplně dotýkaly, dalo by se říct, že se spolu milovaly se vší něžností a opatrností...
Oheň, toto jediné slovo dokáže v některých lidech vyvolat strach a paniku, avšak pro Harryho to byl záchytný bod, který mu ve všem pomůže. Tato harmonizace došla až tak daleko, že se plameny staly Harryho součástí. Kdykoliv a libovolně si oheň tancoval po jeho těle. Tedy samozřejmě, když to Harry dovolil. Ovšem tuto souhru prováděli jen v soukromí skryti před cizíma očima. Potter zatím nechtěl moc prozrazovat o svých schopnostech. Jistě, některé už použil a tím je odhalil, ale některé, například právě ovládání živlů si chtěl nechat do zásoby.
Za těch pár dní, co tady Harry trávil, se poměrně dost sblížil se svými rodiči. Splnilo se mu to, v co vždy doufal a on se poprvé v životě cítil jako normální dítě, které je opečováváno s velkou něhou a láskou. Celé hodiny a hodiny si povídal, jak se Siriusem a s rodiči, tak dokonce i s Abusem, který si svého vnuka chtěl co nejvíce užít...
Někomu by se mohlo zdát, že si tihle dva nemají o čem povídat, ale opak byl pravdou. Po většinu času si navzájem vyprávěli historky ze svého života a Harryho děda mu povídal o jeho babičce a všech dobrodružstvích, která zažil. Není tedy divu, že mu dny na hlavním štábu Fénixova řádu velice utíkaly a on se ani nenadál a byl tu konec měsíce a s ním i mise, která nesnesla odklad.
Vše bylo domluveno. Sestavený tým se v den úplňku přemístí v brzkých hodinách k Bradavicím a pomocí Harryho se dostanou do Tajemné komnaty, kde počkají na Voldemorta. Počítalo se s tím, že Pán zla bude sám. Brumbál předpokládal, že je tak ješitný, že by komnatu neukázal ani svému nejvěrnějšímu.
Je to přeci jeho dědictví a to si dozajisté bude chtít chránit. Potřebovali využít Tomovy jistoty a pocitu bezpečí ve svůj prospěch. Chtěli ho překvapit nepřipraveného a bezbranného. Brumbál ho měl zabavit, zatímco by ostatní čekali na správný okamžik, aby...
To byl jejich plán. Tak jednoduchý, avšak stačila maličkost a vše může být jinak.
Akce se blížila rychlostí blesku, hodina střídala hodinu, a na každém byla vidět nejistota. Ta se po celém domě roznášela jako dým, který se dostane do každého kouta. Všichni byli nervózní a nevěděli, co od této mise očekávat. Už několikrát byla kvůli tomuto problému svolána rada, kde se probíraly znovu a znovu všechny překážky a problémy, s kterými by se mohli setkat. Několikrát se také debatovalo o tom, kdo by na misi měl jít a kdo by měl dělat "zeď".
Po dlouhém domlouvání a dohadování byla vybrána šestičlenná skupina, na které budou záviset životy "nečistých", bradavičkých studentů.
Tuto skupinu tvořil Brumbál, jeho syn a snacha, dále pak Sirius, Tonksová a samozřejmě Harry. S tím zpočátku jeho rodiče rezolutně nesouhlasili, jenomže po vysvětlení, které jim podal jejich syn, jim nezbylo nic jiného, než kývnout na jeho účast. Snažili se ho přesvědčit, že se o všechno postarají, ale bylo to, jako kdyby házeli hrách na zeď.
Harry byl neoblomný stejně jako jeho otec a vše odargumentoval faktem, že bez hadího jazyka, kterým široko-daleko vládne jen on a Voldemort, se neobejdou!
James a Lily sice měli ještě nějaké připomínky, ale nakonec uznali, že úspěšnost mise zaleží na mladém Potterovi a že bez něho by neměli šanci.
Čím více se blížil poslední den v měsíci, tím více si členové řádu uvědomovali tíhu slov, které obsahovala nedávno vyřknutá věštba. Většinu jímala hrůza jen při představě, že by se bazilišek proháněl sám po Bradavicích a každého na potkání by roztrhal na kusy. Byla to děsivá představa, avšak ne nereálná. Vše záviselo na následujících pár dnech, kdy se rozhodne o osudu školy.
Nadešel den "H" a už v brzkých hodinách bylo na štábu hodně lidí. Konala se totiž poslední schůze, kde se měly doladit drobnosti a hlavně měly být rozmístěné hlídky okolo hradu. Jakmile byli všichni usazení, tak si Brumbál odkašlal, čímž si přilákal pozornost všech, a začal svůj proslov.
"Přátelé, jak jistě všichni víte, nadešel rozhodující den! V tento den se rozhodne o osudu Bradavic. Pokud nedokážeme Voldemorta (při tom jménu se opět slabší osobnosti zatřásly) porazit, budu nucen podniknout příslušné kroky a hrad uzavřít. Je to nejkrajnější řešení, ale pokud nezabráníme otevření komnaty, nic jiného mi nezbyde. Proto musíme zajistit, aby se nevyskytly žádné chyby. Zařazení do skupin už znáte, nyní vám budou určeny stanoviště, kde budete hlídkovat. Pokud byste zpozorovali cokoli divného, okamžitě pošlete signál. Do ničeho se nepouštějte, budete tam jen jako nezávislí pozorovatelé. Opakuji, nezasahujte! Voldemort nesmí mít podezření. Musí si myslet, že má už předem vyhráno, protože neznáme stanoviště Tajemné komnaty
Takže první skupina se přesune..."
Harry už dále nevnímal, momentálně přemýšlel o následující akci. Věděl, že to nebude jednoduché a že se může cokoliv zvrtnout. Byl tak zahloubán do svých myšlenek, že si ani neuvědomil, že se všichni zvedají a začínají se přemisťovat na svá stanoviště.
"Harry, jsi v pořádku? Celou dobu jsi nepromluvil. Zdálo se mi, že jsi duchem mimo.." Lily se o svého syna dost bála, věděla, že střet s Voldemortem bude nevyhnutelný! Mohla jen doufat, že vše nakonec dobře dopadne.
"Neboj mami, je mi dobře, jen jsem přemýšlel." Harry se snažil mluvit klidným hlasem, ale ten podtón strachu tam byl přesto slyšet.
"Tak jste všichni připraveni? Je čas!" Brumbál položil otázku a přejel svým sokolým pohledem ostatní, ti přikývli a dali mu tak znamení.
"Takže, jdeme na to, hodně štěstí!" Poté už následovalo jen hromadné šestičlenné přemístění...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.