close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter 5♥ 33.kapitola

21. května 2009 v 20:57 | Romišek :-) 13 |  Fénixův řád
Byl krásný slunný den, který vyhnal mnoho mudlů a kouzelníků ven ze svých domů a příbytků. Nastal nádherný čas, který se hodil na lenošení venku, nebo na dlouhé procházky přírodou. Jen málokdo odolal tomuto výjimečnému dni a nevyrazil po svých pochůzkách. Avšak přece se našlo pár jedinců, kteří nevystrčili svůj nos ze dveří. Jedním z nich byl i náš hrdina Harry James Nebelvír Potter, který se připravoval na nadcházející dobrodružství...
Celý den ho doprovázela dobrá nálada, která se prolínala s nervozitou. V jeho mysli se mísily rozličné pocity. Jedna jeho část se už nesmírně těšila na to, až vezme věštbu a navždy změní budoucnost, avšak ta druhá a bohužel více vtíravá, neustále poukazovala na všelijaká možná i nemožná nebezpečí, která by se při této akci mohla přihodit. Jeho nervozitu navíc umocňovala i skutečnost toho, že z takového průšvihu by ho už nevysekal ani samotný Brumbál. Neoprávněné použití hůlky je jedna věc, ale vloupání se pod rouškou tmy na ministerstvo za účelem loupeže, je už věc druhá. A naneštěstí více podstatná. Z toho by se už nevyvlíkl. Už viděl ty články pějící na něj chválu:

Chlapec, který přežil, se na sebe znovu pokusil upoutat pozornost. Avšak nyní už jeho počiny přesáhly všechny meze. Je to ostuda kouzelnického společenství. Je více než jasné, že v ten osudný den, kdy na něj zaútočil Ten-jehož-jméno-nelze-vyslovit, mu kletba smrti způsobila zranění, která poškodila trvale jeho mozek. Je nepochopitelné, jak někdo mohl pana Pottera považovat za záchrance světa…
Zatím nebyl prošetřen ani jeho poslední přestupek a už nyní, dva dny poté, se chlapec pokusil okrást naše ministerstvo, které tak bravurně ochraňuje naše společenství. Je čas, aby za své činny pykal. Je to jen nevychovaný delikvent, který zaslouží potrestání toho nejvyššího druhu…

Pro denní tisk by se stal senzací, kterou by proprali skrz na skrz. Denní Věstec by ho v tom nechal určitě pořádně podusit. Vždyť už nyní se do něj navážejí všelijakými způsoby. V každém vydání našel alespoň dvě zesměšňující narážky na jeho osobu. Harry moc dobře věděl, odkud vítr vane. Bylo to úplně prosté, ministerstvo se ho snažilo zdiskreditovat, a proto na něj chtěla vrhnout špatné světlo. A bohužel se jim to zatím skvěle dařilo…

Jenže v tuto chvíli neměl na úvahy o špinavé hře ministerstva čas a ani náladu. Na to ho znepokojovalo příliš mnoho věcí. Další jeho obavou byla neschopnost používat povolávání živlů. Během okamžiku se mu potvrdila Godrigova slova o ztrátě těchto schopností. Mrzelo ho to! A to víc, než by si dokázal připustit. Oheň mu nahrazoval kamarády, kteří mu v paralelním světě zemřeli. Mohl se mu se vším svěřovat a povídat si o čemkoliv. Jenomže nyní o to přišel. Už to nebude nikdy takové... Navíc to byl i skvělý prostředek, jak lépe udolat nepřítele. Teď si bude muset vystačit jen s tím, co se naučil.
Jedinými klady, na které zatím přišel, bylo, že nemusel používat hůlku a dále pak znal cestu, kterou tudíž nebude muset zdlouhavě hledat.
Po zbývající čas si procvičoval různá kouzla a zaklínadla, která by se mu mohla hodit. V tuto chvíli děkoval těm hodinám, v kterých cvičil se svým otcem a Siriusem. Pamatoval si na to, když mu jeho otec navrhl, aby s ním cvičil a držel si kondici. Z počátku to Harrymu nepřišlo důležité, ale postupem času si uvědomoval, jak se jeho fyzička projevuje na síle kouzel. Nyní byl rád, že uposlechl Jamesovu radu a chodil s ním každé ráno běhat. Vždy potom ještě procvičovali různá kouzla a kletby, které se hodily jak na útok, tak na obranu. Když k tomu navíc ještě přidal jeho samovýuku, kterou prováděl během pobytu u Iris a Leona, zdálo se, že proti němu nemá nikdo šanci. Přesto ale nechtěl usnout na vavřínech, a proto zbytek odpoledne cvičil a opakoval si.

Nadešla půlnoc a Harry se právě přemístil, ve svém temném plášti, před červenou budku, pomocí které se chtěl dostat na ministerstvo. Ještě že se uměl přemisťovat bez hůlky. Měl tak o problém míň. Zatím probíhalo všechno podle plánu. Pomalu sjel do hlavní auly ministerstva, která podle jeho očekávání měla být úplně prázdná. Avšak docela se divil, když se proti němu rozešel nějaký kouzelník, nejspíše bystrozor, a mířil na něj hůlkou.
"Kdo jste a co tu pohledáváte v tuto hodinu?" Už od pohledu to byl velice nepříjemný člověk, který navíc jevil známky nervozity. No a kdo by vlastně nejevil, kdyby před ním postávala záhadná postava zahalená v temném plášti? Harry na nic nečekal a seslal na muže omračovací kouzlo. Ten než se stačil vzpamatovat, ležel už na zemi a byl v bezvědomí. Harry ho ještě raději svázal a zastřel…
Bylo to nemilé překvapení, které Pottera trochu znejistělo. Jenomže, jakmile si vzpomněl na svého kmotra, získal opět své odhodlání a svižným krokem se vydal kolem fontány, až ke stolu bezpečnostní služby, u kterého nejspíše seděl ten nešťastník, co se Harrymu připletl do cesty.
Jeho kroky mířily pod zlatou bránou až k výtahům. Pak už jen stiskl nejbližší tlačítko s označením dolů a s máčknutím čísla devět se rozjel k oboru záhad. Vše mu připadalo tak bolestně známé. Přesně takhle nějak sem podnikal svou cestu se svými kamarády. Jenže tehdy ještě netušili, co všechno je zde čeká. Kdyby tomu tak bylo, rychle by si rozmysleli, jestli se sem vydají.
Vystoupil do chodby, v níž se nehýbalo nic s výjimkou plamenů nejbližších pochodní, třepetajících se v proudu vzduchu od výtahu. Bez okolků se vydal k černým, neoznačeným dveřím. Byly na druhé straně dlouhé chodby, ve které nebyla žádná okna. Jak se tak blížil ke svému cíli, ucítil náhle v žaludku zvláštní pocit. Jako kdyby ho snad varoval před nějakým nebezpečím. Rychle se zastavil a začal se rozhlížet okolo sebe. Nikde nic neviděl, takže jediné vysvětlení bylo, že buď tu nikdo nebyl, nebo - pak mu to došlo. Řád to tu přeci hlídá. Využil chvíli překvapení a poslal do zbytku chodby hrst omračujících kouzel. Nyní už jen čekal na výsledek. Ten se projevil skoro okamžitě, když se k zemi sesunula nějaká silueta. Harry z ní strhl neviditelný plášť a na první pohled v ní poznal Tonksovou. S lítostivým pohledem ji překročil a šel dál ke dveřím, které následně otevřel a vešel do kruhovité místnosti. Plášť si samozřejmě vzal sebou, nikdo neví, kdy se může hodit.
Tentokrát neprohledával jednotlivé dveře a ani je neoznačoval kříži. Vzpomněl si totiž na noc, kdy od oblouku smrti pronásledoval Belatrix. Ta východ také přeci nehledala. Harry, ač neochotně, napodobil její počin a vykřikl:
"Místnost s věštbami" jakmile jeho hlas utichl, otevřely se jedny dveře napravo od něj. Potter k nim bez váhání přistoupil a vešel. Už podruhé se ocitl v ohromné místnost, která připomínala samotnou Archu. Tyčily se v ní vysoké regály, plné malých, skleněných koulí. Harry to tu už jednou viděl, proto neváhal a šel podél regálů dál a dál…
Míjel jednu řadu za druhou, oddělení za oddělením. Zdálo se mu to jako věčnost, než došel k řadě číslo devadesát sedm. Rozhodným krokem do ní vstoupil a šel mezi dvěma regály až na úplný konec.
Už zdáli ji viděl. Zářila mezi ostatními a svým světlem ho lákala. Harry ji bez větších okolků vzal a schoval si ji do pláště. Potom se otočil a stejnou cestou se vydal zpět. Cesta probíhala bez problémů. V pohodě prošel až k výtahům. Prošel okolo Tonks, která byla stále v bezvědomí. Mrzelo ho, že ji musel zasáhnout, ale nebylo nazbyt. Už byl ve výtahu a mačkal tlačítko s číslem jedna, když uviděl, že se bystrozorka začíná probouzet. Bylo to skvělé načasování a on byl rád, že to tak krásně vycházelo. Doufal, že nyní už snad proběhne všechno v pořádku. Říkal si, že když mu zatím vše tak krásně vycházelo, tak nyní se to nepokazí. Výtah se zavřel a s rachotem se rozjel do hlavní auly…

Rachotivý zvuk spolu s drncáním doprovázel Harryho až do auly, odkud se chtěl přemístit. Jenže jakmile se otevřeli výtahové dveře, vřítilo se na Harryho šest omračovacích paprsků. Ten je sice na poslední chvíli pohltil pomocí svého štítu, ale měl co dělat, aby ho síla kouzel neodmrštila.
Toto náhlé napadení ho nesmírně překvapilo. Ani se nevzpamatoval z prvního útoku a už se na něj šinula další salva omračovacích kouzel. Tentokrát už byl ale Harry připraven a všechny je odrazil. Útočníci nejspíše pochopili, že s tímto kalibrem neuspějí. Proto se rozhodli, že zvolí diplomatickou cestu. Na smrtící kletby je čas vždycky.
Harry využil chvíle klidu a rozhlídl se po místnosti. Docela ho překvapilo, že proti němu stálo nejméně deset plně ozbrojených bystrozorů. Většinou to byly neznámé tváře, ale přece se našli dva, které bezpečně znal. Byli to Pastorek a Moody, kteří stáli nejblíže k výtahu.
"Vzdej se a my tě předáme tribunálu, kde budeš souzen. Pokud ale budeš klást odpor, budeme muset přikročit k radikálnějšímu řešení. A věř mi, že takovýho prašivýho smrtijeda jako jsi ty, rád pořádně vypráskám!" Moodyho zvučný hlas se nesl celým atriem. Byla v něm slyšet touha po boji a po dobrodružství.
"Mě se ale nechce jít do Azkabanu. A pro vaší informaci Pošuku, něco tak odporného jako je smrtijed, vážně nejsem. Takže mě nechte v klidu odejít! Vzal jsem si jen to, co mi právem náleželo a nyní mě tu už nic nedrží." Harry se to snažil zahrát do autu, ale bylo mu hned jasné, že bez boje se z této šlamastiky nedostane.
"Dobrá tedy, sám jsi si vybral. Měl jsi možnost se vzdát, ale jelikož jsi naší nabídky nevyužil, nezbývá nám nic jiného, než ti dát zavyučenou." S těmito slovy na Harryho vyslal žlutý paprsek. Jelikož Harry nevěděl, co je kouzlo zač, vytvořil nejsilnější štít, který znal. Naštěstí se kouzlo od jeho vykouzlené ochrany neškodně odrazil a tak zahnal nastalé trable. Jediný problém byl, že nestihl vytáhnout hůlku, takže ten štít musel vyčarovat bez ní. A to se neobešlo bez udivených tváří všudypřítomných. Ale i přesto to bylo lepší, než aby ho chytli. Byl za to rád, avšak Moody vypadal, jako kdyby mu ulétly včely.
"Ten je můj, všichni se držte stranou!" Tento zkušený bystrozor právě sršel vzteky a z očí mu šlehaly blesky…
V tuto chvíli se boj mezi Potterem a Moodym rozhořel naplno. Jedno kouzlo střídalo druhé. Pošuk začal na Harryho pálit salvu omračovacích kouzel, která Vyvolený bez problémů vykryl. Na oplátku poslal na bystrozora sadu lechtacích kouzel. Bylo to spíše z důvodu, aby ještě více rozběsnil svého soupeře. A opravdu se tak stalo. Nyní už Moody zrudl vzteky a začal nepříčetně řvát. Přitom metal mnoho kouzel, z nichž jedno Harry bezpečně poznal. Bylo to velmi bolestivé, které vám způsobilo křeč procházející intenzivně celým tělem. Avšak i tato sada vyslaných kouzel skončila před vyčarovanou barierou…
Nyní se rozhorlil i Harry. Bylo od jeho soupeře nečestné, vrhat po něm mučící kletby. Proto zapátral v paměti a začal Pošukovi oplácet stejnou mincí. Střídal různé úrovně a sílu kouzel. Moody musel tudíž měnit své štíty a tím tak Harry mohl využít skuliny. Jenže byl to příliš dobrý soupeř, než aby tato taktika zabrala. Bylo znát, že Moody už zažil mnoho bitev a mnohé z nich i vyhrál.
Mezi krátkými přestávkami, kdy okolo sebe tito dva sokové kroužili jako dva orli hledajíc svou kořist, se Harry snažil přemístit. Avšak nikdy se mu to nepovedlo. Z toho usoudil, že zde někdo vykouzlil protipřemisťovací bariéru. Takže se musel spolehnout na poslední možnost, skýtajíc se v přenosu krbem.

Jejich souboj trval už nejméně deset minut a ani v tuto chvíli se nezdálo, že by se blížili ke zdárnému konci. Oba byli už značně unaveni, ale ani jeden se nechtěl vzdát. Harry se snažil Moodyho překvapit, ale ani jednou se mu ho nepodařilo vyvést z koncentrace. Používal všechny kouzla, na které si vzpomenul, ale žádné nebylo účinné. Jediné plus bylo, že ani Moody si s Harrym nevěděl rady, jeho štít byl příliš silný, než aby ho prorazil. Věděl to, a proto nenápadně naznačil svým druhům, aby Harryho obklíčili a v nestřežený okamžik ho spoutali. Sice si myslel, že si toho neznámý v černém nevšiml, ale opak byl pravdou. Harry věděl, že bude muset co nejrychleji něco vymyslet, protože jinak bude v koncích. No a pak ho to napadlo, byl to jako blesk z čistého nebe. Na mysl mu vyvstala jedna stránka z knížky, kterou dostal od Hermiony. Bylo na ní kouzlo, které by mu mohlo pomoci.
Na nic nečekal, toto byla poslední šance. Z rukou mu vyšel temný paprsek, který si to šinul ke svému cíli. Moody si už chystal svůj nejsilnější štít, když v tom kouzlo zastavilo asi tak tři metry před ním. Chvíli se nic nedělo a poté se ta černá koule rozštěpila na tři menší, totožné útvary, které si to obrovskou rychlostí mířili k překvapenému bystrozorovi. Koule prošly jeho chatrným štítem a omotaly se mu kolem celého těla. Začaly ho svazovat a sálalo z nich teplo. Netrvalo dlouho a Harryho skoro bývalý profesor se sesunul k zemi, jak široký, tak dlouhý.
Chlapec byl rád, že mu to tak vyšlo a začal se přesouvat ke krbu. Myslel si, že ostatní se nahrnou k právě skolenému a budou se zajímat, jestli vůbec žije. Jenomže první, na co zbývající bystrozorové mysleli, bylo, aby jim vetřelec neutekl. Okamžitě na něj poslali šestici rozličných kouzel. Harry se je sice snažil všechny pokrýt, ale jedno přeci jen prošlo jeho obranou a ošklivě mu poranilo bok. Potter zaskučel bolestí jako poraněné zvíře a skoro se sesunul k zemi. Nakonec ale tento útok ustál a schoval se za nejbližší sloup.
Musel rychle přemýšlet. S tím zraněním, ze kterého mu začala téci krev, se už dlouho neubrání. Bude muset nějak odvést pozornost. Jenomže jak? A pak dostal nápad. Stočil pohled ke zlaté fontáně, na které byl vyobrazen kouzelník, kentaur a skřítek. Přitom si ještě vzpomněl na Brumbála, jak tyto sochy oživil. Bylo na to sice potřeba pokročilé kouzlo, ale Harrymu nedělalo žádné problémy. Naučil se ho ještě při svém pobytu u Iris a Leona. Tenkrát chodil do lesa a oživoval si různé věci.
V tuto chvíli neměl čas na vzpomínání, napřáhl ruce a vyslal na fontánu kouzlo. Ta okamžitě ožila a na příkaz Vyvoleného se rozeběhla k Harryho pronásledovatelům. Ti byli tak překvapeni, že se na nic nezmohli. Oživlé sochy je zcela odrovnaly. Toho okamžitě využil ministerský vetřelec a přesunul se ke krbu. Rychle nabral letax a bez přemýšlení vykřikl Grimauldovo náměstí 12. Až příliš pozdě si uvědomil, že se řítí do jámy lvové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.