close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter 5♥ 4.kapitola

21. května 2009 v 21:31 | Romišek :-) 13 |  Fénixův řád
Následující ráno se probudil s dobrou náladou. Konečně byl někde, kde ho (snad) měli rádi. I když podle toho, jak se k němu Leon a Iris chovají, nebylo pochyb. Těšil se na dnešní Leonovu návštěvu. Byl mu moc sympatický. Během dne se nic moc zajímavého nestalo. Byla za ním párkrát Iris. Pokaždé si s ním chvíli popovídala a zase odběhla. Harry se od ní dozvěděl, že ona je v domácnosti a stará se o dům. Zatímco Leon je hajný a většinu dne se courá po lese. Těšil se, až se tady bude moci rozhlédnout. Teď to ale ještě nešlo. Jeho tělo stále zatím vypovídalo službu. Leon za ním přišel až v podvečer. Povídali si o všem možném. Co Leon dnes dělal. Kde byl… Jejich rozhovor se protáhl až do pozdních hodin. Zahnat na kutě je musela až Iris. Harry byl rád, že se ani jeden z nich neptal na jeho minulý život. Nepadla o něm ani zmínka a chlapec doufal, že ani nepadne.
Běžel den za dnem. Mezi Leonem a Harrym se tvořilo pevné pouto. Někdo by si mohl myslet, že je to otec a syn. Leon za Harrym chodil každý den. Vždy si povídali o tom, co se ten den komu přihodilo. I když samozřejmě, Harrymu se toho moc v posteli přihodit nemohlo, ale to neřešili. Stali se z nich dobří přátelé. Každý druhý den za Harrym chodil také John. Byl spokojený s Harryho zdravotním stavem. Den ode dne na tom byl lépe.
Harry se ani nenadál a John mu přišel sundat sádru. Zkontroloval jeho stav a když usoudil, že se zlomeniny dobře zahojili a hlava je také v pořádku, tak ho propustil z postele. Jen ho připravil na to, že jeho nohy budou slabé a že by mu měl někdo zpočátku s chůzí pomoci. Večer na to už nebyl čas cvičit, Leon mu slíbil, že zítra ráno mu pomůže a ukáže mu celý dům.
Nemohl se dočkat. Strašně se těšil na prohlídku domu a okolí. Už ho nebavilo ležet v posteli. Když si vzpomene, kolikrát už byl v nemocničním křídle. Mohl tam skoro i bydlet. Jeho kamarádi si z něho občas dělali legraci, že prý má předplacenou permanentku. Jeho kamarádi… Stále si nemohl zvyknout. Už je nikdy neuvidí. "Ale ne, je to pro dobrou věc. Budou v bezpečí. Čím dál ode mě, tím lépe! Ohrožuji je jen tím, že jsem s nimi. To už nemůžu dopustit! Najdou si určitě lepšího kamaráda. Kamaráda, s kterým nebudou neustále v nebezpečí. Kamaráda, který na ně nebude křičet a který si na nich nebude vybívat zlost."
Ukončil své úvahy. Chtěl vstát. Všechno ho bolelo. Snažil se postavit na nohy. Jenže jeho první pokus skončil pádem na postel. "No co, tak poprvé se to nepovedlo! To se stane každému, že po takovém pádu, můj prví pokus nevyjde. John mě na to upozorňoval. Přece se ale nevzdám. Zkusím to znovu!" Opřel do toho všechnu svou sílu. Postavil se. Stojí. Chtěl udělat první krok. Ale jeho snaha zůstala jen u chtěl. Odlepil pravou nohu od země. Jenže neudržel rovnováhu, udělal baletní piruetu a spadl na zem. Jeho pád zaduněl všude po pokoji. V tuto chvíli jeho zlost vystoupala na bod varu. "Copak se ani nedokážu postavit. To snad ne! Kruci! Teď to musím dokázat!" Opřel se o postel a pomocí ní se vyškrábal zpět. "Do třetice všeho dobrýho!" Z posledních sil vstal. Nejdříve pravá noha, potom levá. Jeho rychlost se rovnala asi želví. No i když, ta by ho v tuto chvíli předběhla. Ale byl to pokrok! Pomaloučku, polehoučku se belhal ke dveřím. Ta dálka ho děsila. Byly to sice jen čtyři metry, jenomže Harrymu to připadalo jako čtyři kilometry. Už jenom kousíček. Od jeho cíle ho dělili jen centimetry. Natahoval ruku. Už se skoro dotýkal dveří. Jenže v tu chvíli do pokoje vtrhla Iris. Její vpád Harryho tak překvapil, že opět skončil na zemi. Dnes už potřetí. "Harry proč se tady tak válíš? Měl jsi říct, že už se ti nelíbí v posteli a že by jsi raději spal na zemi" Iris sotva udržela smích. Pohled na Harryho byl více než komický. Snažil se vstát, ale moc mu to nešlo. Stále ho ještě všechno bolelo. A tento pád mu na blahu nepřidal. "Pojď, pomohu ti vstát" a nabídla Harrymu ruku. On, i když neochotně, ji přijal. Nenáviděl bezmocnost. Iris ho vytáhla zpět na nohy. Pomohla mu do postele. Harry v duchu zuřil. Vždyť mu to dalo takovoupráci se dostat k těm proklatým dveřím. No a teď je zase tam, kde byl. "Chvíli si teď odpočiň! Až se Leon vrátí, tak tě tu provedeme. Souhlasíš?" zeptala se mile Iris. Harry, ač neochotně, souhlasil.
Snažil se odpočívat. Přemýšlel. "Co se asi stalo s mými věcmi? S Kulovým bleskem a s kufrem? No a co Hedvika? Kde je? Říkal jsem ji, ať mě neopouští? Asi si našla jiného pána! Doufám, že se vrátila k Ronovi nebo Hermioně!" Náhle si vzpomněl na to, co mu Iris říkala: "Všechno, co jsem u tebe našla, máš v krabici pod postelí…" Okamžitě začal jednou rukou hrabat pod postelí. Nahmatal krabici a vytáhl. Položil ji na peřinu. Otevřel víko. Vykouklo na něho jeho staré oblečení, které zdědil po Dudleym. To ale nechtěl. Proto ho vyndal a doufal, že najde alespoň svojí hůlku. A opravdu. Vykoukla na něho. Byla až úplně dole. Jeho jediná obrana. Hodlal ji použít jen v nejnutnějších případech. Jen tehdy, kdyby ho Voldemortovi nohsledové našli. Do té doby ji bude nosit stále při sobě, ale nepoužije ji. S pocitem bezpečí vrátil krabici spolu s oblečením zpět na své místo.
Byla to už asi hodina po Irisině odchodu. Harry měl obrovskou žízeň. Jenže v pokoji nebyla žádná voda. A pro vodu si dojít nemohl, protože by dříve umřel žízní, než by tam došel. Nevěděl, co dělat. Bylo mu to zatěžko, ale začal křičet na Iris. Jenže nic. Křičel ze všech sil, ale jeho snaha vyšla vniveč. Měl vyschlo v krku. Stačilo by mu jedno jednoduché kouzlo. Sklenici měl, jen potřeboval vyčarovat vodu. Hůlku ale použít nemůže. Mohli by ho podle toho najít. Ani nevěděl jak se všechno seběhlo, ale náhle natáhl ruku směrem ke sklenici, pomyslel na zaklínadlo, které přivolá vodu, a sklenice se začala plnit průzračnou tekutinou. Nemohl tomu uvěřit. On udělal neverbální zaklínadlo a navíc ještě bez hůlky. Zaplavil ho pocit štěstí a hrdosti. Přišel na moc, kterou mu dal jeho předek. Bude se moci bránit, aniž by musel použít hůlku. Navíc to bude značná výhoda pokud ho někdo napadne. "Zajímalo by mě, jestli to je jediné, co mi Godrig předal. Na to ale budu muset přijít časem. Děkuji ti!" Sklenice byla na stole.Chtěl to vyzkoušet znovu, jestli to nebyl jen přelud. Proto tedy natáhl ruku směrem k jeho cíli, v duchu pomyslel na accio sklenice, a opravdu ji po chvíli držel v ruce. Byl to úžasný pocit. Tak přece jenom bude moci kouzlit. Harry miloval kouzla. Řekl si, že večer si vyzkouší další. Doufal, že si přivolá svoje koště a ostatní věci. Trochu se obával toho, v jakém budou stavu. "Nejspíše leží někde v lese. Tři týdny. Snad budou v pořádku. Alespoň Kulový blesk. Prosím! To je má vzpomínka na Siriuse!" Nejraději by vyzkoušel přivolávací kouzlo hned, jenže se bál, aby nepřišla Iris a nenačapala ho. Jak by ji to asi vysvětlil… Raději tedy rychle vrátil sklenici kouzlem zpátky na místo. Lehl si a čekal, až si pro něho přijdou.
Netrvalo dlouho a dveře Harryho pokoje se opět otevřeli. Vešli Iris a Leon. "Iris mě právě říkala, že jsi se pokoušel prohlédnout dům sám. Ale prý jsi se dostal akorát ke dveřím." "Dostal bych se dál, kdyby mě nesmetla na podlahu!" řekl nabručeně Harry. "Tak se nečerti, já tě opravdu neshodila schválně. Přišli jsme ti pomoc. Chceme ti to tady konečně všechno ukázat," řekla Iris a pomohla mu vstát. Každý ho vzal z jedné strany a pomalu se vydali ke dveřím. Iris je otevřela. Vešli do menší chodby. Bylo zde okno, dveře do další ložnice a schodiště dolů, do neznáma. Bylo obrovské. Celé z nalakovaného dřeva. Zábradlí se zdálo vyřezávané. Pomaloučku scházeli dolů do další prostorné místnosti. Harrymu tyto schody dělali obrovské problémy. Kdyby s ním nebyli O´donelovi, určitě by už ležel dole rozplácnutý na podlaze.
Všude, kam se Harry podíval, bylo vidět, že je Leon myslivec… Vypadalo to tady jako malé muzeum myslivosti. Začínaje srnčími trofejemi a konče vycpanými zvířaty. Všichni tři zastavili pod schody. "Tak Harry, jak jsi si jistě všiml, tak tvůj pokoj je v prvním patře. Hnedle naproti je naše ložnice. Tady je vlevo kuchyně a vpravo obývací pokoj. Chci, abys ses tu choval jako doma. Vezmi si, co budeš chtít. Máš tu volnost."
Ukázali mu úplně všechno. Harry byl prohlídkou unesený. Uvnitř domu to měli sice skromně zařízené, ale jemu to stačilo. Hlavní bylo, že tu bydleli lidé, kteří ho mají rádi. Jakmile vyšli ven z obydlí, dýchla na Harryho vůně stromů a jehličí. Bylo to nádherné. Všude kam se podíval byl les. Akorát vlevo se rozprostírala příjezdová cesta. Šli se kousek projít. Po chvíli je Harry požádal, jestli by nemohl už jít sám. Vyhověli mu. Zpočátku ho ještě přidržovali, ale poté už šel sám. Zatímco se procházeli po lese, Leon jim vyprávěl o obyvatelích a o zásadách, které by se měli dodržovat.
Z procházky se vrátili poměrně dlouho. Pro Harryho už chůze nebyla takový problém. Nohy si už zvykli. A tak než došli zpět do domu, Harrymu ani nepřipadalo, že by měl něco zlomené. Les měl na něho léčebný účinek.
I když se Harry cítil skvěle, stejně ještě nebyl ve své plné síle. Procházka ho značně unavila. Rozloučil se s O´donelovými a šel si lehnout. Avšak ještě předtím než zalehl, otevřel okno, natáhl ruku, v duchu řekl accio kufr, koště, plášť a čekal, jestli se něco stane. Jenže nic. Čekal už asi minutu, ale pořád nic. Doufal. Už to vzdával. Najednou ale uslyšel zvláštní zvuk. Blížil se. Zahlédl nějaké obrysy na nebi. Už byli skoro u něho. Náhle do jeho pokoje vlétly jeho věci. Zdáli se v pořádku. Nemohl tomu uvěřit. Kufr a koště vzal a dal je do rohu místnosti. Na ně hodil plášť, aby je Iris ani Leon neobjevili. Už měl všechno. Tedy skoro všechno. Cítil se už opravdu utahaný, zalehl a usnul nepokojným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.