Nacházel se ve zvláštní místnosti. Byla obrovská. Celá z kamene. Zdála se být kruhová. Seděl na vyvýšeném místě. Okolo něho byli v kruhu rozmístěny osoby v černých pláštích. Začal mluvit, jenže jeho hlas byl plný chladu a krutosti. "…ještě než vás propustím, tak, Luciusi, předstup!" Z hloučku smrtijedů vystoupila postava. Bylo vidět, že se bojí. Rychle se sklonila a snažila se políbit lem pláště svého pána. Jenže ten ho hrubě odkopnul. Z mužova obličeje tekla krev. Věděl, že je zle. " Zklamal jsi mě Luciusi, nesplnil jsi úkol. Měl jsi najít Pottera. Nezvládl jsi to a tudíž zasloužíš trest. Crusio!" Malfoy se začal svíjet. Kroutit. Vypadal jako zasažený elektrickým proudem. Jeho pán se bavil. Líbilo se mu, že někdo trpí. Vyžíval se v tom. Miloval pocit, že někomu může ublížit. Po chvíli ale kouzlo přerušil. Malfoy sice nesplnil úkol, ale pořád je to jeden z jeho nejvěrnějších. Poté ukončil schůzi a přikázal, aby všichni kromě Červíčka opustili místnost. Jeho poddaní tak učinili. Takže po chvíli v místnosti zůstal jen Pán zla a zrádce Harryho rodičů. "Přistup blíže Červíčku. Chci ti svěřit úkol. Pokud ho splníš, tak se ti dostane poct jako ještě nikomu! Už nechci, aby kdokoliv pochyboval o mé velikosti. Nedávno jsem cítil Potterovu smrt.Nevím co se mu stalo, je mi to ale jedno. Už mi nebude stát v cestě. Zbývá Brumbál. Proto se 31. srpna spolu s ostatními žáky přepravíš do Bradavic. Chci, abys toho zastánce mudlovských šmejdů zabil. Přede všemi! Chci, aby každý věděl, že já, všemocný Lord Voldemort, jsem nejmocnější ze všech. Až Brumbál zemře, nebude mi nic bránit v tom, abych ovládl celý svět. Nezklam mě! Svěřuji ti tento úkol, protože jsi nedávno prokázal svou věrnost ke mně. Teď jdi a …
Vícero Harry už neslyšel. Opustil Voldemortovo tělo. Ocitl se opět ve své posteli. Na čele měl pot. Nechápal to! "Tak Voldemort si myslí, že jsem mrtvý. To je báječné, alespoň po mě nebude pátrat!" Harry se cítil šťastný, nikdo ho tady nenajde. Jenže jeho pocit štěstí hnedle vyprchal… Co Brumbál? Sice ho nenávidí, ale je to jeho děda. Přece se nezachová stejně jako on a nevykašle se na něho! I přesto, co mu Brumbál všechno udělal, musel i uznat, že se alespoň trochu staral o jeho bezpečnost. A přijal ho do Bradavic. Je jediný, kdo o tom útoku ví! Snape tam nebyl. Rozhodl se, pomůže mu. Ale hned poté se vrátí sem a tím ukončí všechny závazky vůči kouzelnickému světu. Kdyby Brumbál zemřel, nebyl by nikdo, kdo by se Voldemortovi postavil. To nemohl dopustit. Do 31. srpna zbývalo pět dní. Do té doby musí něco vymyslet. Hlavně musí poté co nejdříve odejít. Nechtěl v Bradavicích zůstat.
Bylo asi kolem půl sedmé, když se probudil. Jeho zrak padl do míst, kde měl schovaný kufr a koště. Vzpomněl si na Hermioninu knihu Mocné kletby a protikletby. Otevřel kufr a vyňal z něho knihu. Otevřel ji a dal se do čtení. Narazil na mnoho zajímavých kouzel. Třeba kouzlo Evante. Působilo jako crusio. Avšak nebylo tak silné. Nebo kouzlo Anate estea. U tohoto kouzla stálo upozornění:
Jen málokomu se povede toto kouzlo! Dokáže ho vykouzlit jen mocný kouzelník. Je známo, že toto kouzlo dokázaly jen dva kouzelníci. Byli jimi Godrig Nebelvír a Merlin. Toto kouzlo dokáže vytvořit jen ten, kdo mistrně ovládá kouzlení bez hůlky… Avšak pokud se povede, má úžasné účinky. Díky němu může dotyčný kouzelník vyvolávat a ovládat přírodní živly. Během chvíle může protivníka pohltit země, nebo jím projít blesk. Ale jak už jsme zmiňovali, je toto kouzlo velmi náročné…
Harrymu něco říkalo, že by to měl zkusit. Sice nevěřil tomu, že by to mohl zvládnout, ale zkusit to prostě musel. Soustředil se tedy. V duchu vyřkl formuli. Jenže nic. Nepocítil žádnou změnu. Bylo jasné, že není tak mocný. "Bylo by úžasné, kdybych mohl třeba ovládat vítr. To by mi stačilo, abych třeba pomyslel na to, aby vítr vyrazil okna a ono by se tak stalo" Najednou se ozvala rána. Sklo řinčelo. Harry se otočil za tím zvukem. Ale to, co viděl, tak tomu nemohl uvěřit. Tam, kde ještě před chvílí bylo okno, byl teď jen rám. Dokázal to! Opravdu se mu to povedlo. On umí ovládat živly. Opět v sobě ucítil hrdost. Najednou se ale lekl. Ten rámus musel slyšet každý ve vzdálenosti nejméně sto metrů. Rychle tedy namířil ruce do míst, kde stávalo okno, v duchu pomyslel na reparo a nechal, aby se okno zpravilo. Teď jen čekal, kdo všechno přijde. Jenže nic. Nikde nikdo. Že by to nikdo neslyšel? Počkal ještě pár minut a poté pomalu sešel do přízemí. Nikdo tam nebyl. Nasnídal se, napsal vzkaz, že se šel projít a vydal se do lesa. Rozhodl se, že se pocvičí raději venku. Ještě než vešel do lesa, přivolal si knihu. Chtěl se ještě podívat na nějaké kletby. V lese strávil asi dvě hodiny. Cvičil si ovládání živlů, ale také jiná kouzla. Zbytek dne strávil ve společnosti Leona.
Jeho dny byly vždy stejné. Ráno chodil do lesa a cvičil. Poté pomáhal Leonovi nebo Iris. A večer vždy začaroval pokoj proti odposlouchání a cvičil další kletby a obranu proti nim.
Ani se nenadál a nadešel den D. Měl vše naplánované. Iris a Leonovi řekne, že je unavený a že si půjde dříve lehnout. Poté si vyčaruje přenášelo (formuli znal. Použil ji Brumbál na odboru záhad.) Hlavní bylo, aby myslel na Prasinky. No a pak půjde na hrad. Zbytek už je na osudu…
